Petrochemický a rafinerský holding Unipetrol prožívá poslední roky nebývale dobré období. Vděčí za to především příznivému vývoji marží v období posledních dvou let. Ty se po vleklé krizi sektoru, která se fakticky táhla od roku 2009 po dlouhých pět let, vzpamatovaly na přelomu let 2014 a 2015 a vytáhly nejen Unipetrol, ale celou branži v regionu k hvězdným výsledkům.
Těm pomohl také rychlý pokles cen ropy z úrovní kolem sta dolarů za barel na úrovně současné nebo i ty nižší z období první poloviny loňského roku. Bohužel na rozdíl od maďarského gigantu MOL (včetně jeho slovenského Slovnaftu), rakouského OMV, ale i polského PKN Orlen trpěl Unipetrol i v tomto přívětivém období zásadní podinvestovaností kvůli chybné politice polského majoritního akcionáře.
Ten v konsolidovaném celku upřednostňoval investice na domácím trhu. Vše vyvrcholilo nejdříve výbuchem etylenové jednotky v Záluží v létě 2015 a následně dalším výbuchem klíčového zařízení kralupské rafinerie v roce 2016. Výborné finanční výsledky byly nicméně ochráněny nejen majetkovým pojištěním obou provozů, ale také pojištěním případných provozních důsledků podobných událostí.
Paradoxem celé situace je fakt, že časová prodleva plnění od pojišťoven ve věci zmíněných havárií může přinést společnosti Unipetrol naprosto rekordní výsledky také v roce 2017. Ty se stanou realitou za předpokladu, že se jak v rafinerském, tak i v petrochemickém průmyslu udrží stávající marže, podaří se opětovně zahájit provoz všech poškozených zařízení a dojde právě k dodatečnému plnění od pojiš- ťoven, které může nakonec dosáhnout až osmi miliard korun.
Na rozdíl od ostatních společností v regionu bohužel Unipetrol zůstává jediným veřejně obchodovaným subjektem, jehož akcionáři se z úspěchu své společnosti nemohou radovat. Zatímco akcie PKN Orlen, MOL i OMV poslední rok raketově rostou o desítky procent, akcií Unipetrolu se to netýká. Důvodem je podivná finanční politika v podání polského majoritního akcionáře Unipetrolu.
Orlen se v Polsku zadlužuje, ale přesto vyplácí rekordní dividendy, zatímco v Česku činí přesný opak. Dividendu nevyplácí, a když už ano, tak hluboko pod potenciálem společnosti. Ani v době rekordně nízkých úrokových sazeb se nezadlužuje, udržuje záporný čistý dluh, a co je nejhorší – v holdingu PKN Orlen posloužil Unipetrol jako odpadkový koš na problémy. Stalo se tak s akvizicí Spolany.
Tu Orlen přes polskou společnost Anwil, kterou stoprocentně vlastní, dovedl na práh bankrotu. A následně Spolanu těsně před vynucenou a zcela nerentabilní investicí převedl na Unipetrol, v němž je ale Orlen pouze 63procentním akcionářem. Je zřejmé, že tato neutěšená situace v Unipetrolu bude trvat, dokud bude Unipetrol v polském holdingu fungovat jen jako otloukaný bodyguard finančních zájmů akcionářů PKN Orlen. Autor je analytikem společnosti J&T, která je minoritním akcionářem Unipetrolu.
