Česká ekonomika zpomaluje, inflace stoupá. Přichází česká ekonomika o svou pověstnou stabilitu? Děje se něco znepokojivého?
Začněme od inflace, která se už velmi citelně vzdálila hranici, již bývá ČNB ochotná tolerovat. Podstatným faktorem lednového přestřelení jsou však potraviny. Meziroční inflace v potravinách vyskočila v lednu na 6,3 procenta, což pro tuto kolísavou skupinu spotřebního koše zase není nic tak mimořádného. Za posledních deset let se meziroční růst cen potravin podíval nad pětiprocentní hranici už počtvrté.
V roce 2012 byl tento výkyv rovněž spojený s vyběhnutím celkové inflace z hranic tolerančního pásma. V roce 2017 se celkový růst cen držel na horním konci pásma. Jen v roce 2010 zůstal bezpečně uvnitř, i když potraviny zostra zdražily. A v jiných případech než při „neposlušných“ cenách potravin se celková inflace za poslední dekádu nad tři procenta nepodívala.
Snažit se všechno svést jen na potraviny by ovšem znamenalo popírat skutečnost, jak ji vnímají spotřebitelé. Je nepochybně pravdou, že obchodníci z řady sfér zboží i služeb se rozhodli zkraje letošního roku testovat, co spotřebitelé snesou. Možná je k tomu vede i úvaha, že letos dostanou méně šancí vydělat na rostoucím obratu než v minulých letech. Každý měsíc, v němž budou spotřebitelé obchodníkům tolerovat cenovou politiku, je proto třeba využít pro splnění celoročních plánů. Tento faktor ale vysvětlí z lednového růstu cen jen malou část.
Co zmůže s nadlimitní inflací politika ČNB? Lednová úroveň inflace by měla umlčet kritiky posledního překvapivého zvýšení úrokových sazeb. Ovšem že by toto zvýšení rychle pomohlo ceny stabilizovat, je těžké si představit. Připomeňme, že ani jedna ze zmíněných minulých inflačních avantýr kolem tříprocentní hranice nevyvolala měnovou reakci ČNB. Ve všech třech případech byly úrokové sazby dokonce pod hranicí jednoho procenta, přesto inflační vlna vyvolaná vzedmutými cenami potravin opadla. Každý příliv je vystřídán odlivem.
Umravnit inflaci v současné epizodě napomůže i zpomalující ekonomika. Již v posledním loňském kvartálu vedl její stav k propadu zaměstnanosti. A začátek letoška bude v růstu HDP spíše horší než lepší. Zaměstnanost je přitom zpožděným ukazatelem zdraví ekonomiky, takže před sebou máme možná několik kvartálů zvýšené nejistoty pro zaměstnance. A ta se dříve nebo později začne propisovat do spotřebitelského chování, což obchodníci nenechají bez povšimnutí.
Stabilitu české ekonomiky současný vývoj neohrožuje. Prožíváme zkrátka jednu z epizod, které jsou v tržní ekonomice běžné.
