Jen rok a dva měsíce. Tak dlouho trvalo, než Annegret Krampová-Karrenbauerová přestala být šéfkou CDU a kandidátkou na německou kancléřku. Reálně ale přestala být obojím mnohem dříve. To byl také důvod její rezignace.
AKK, jak se dosavadní šéfce unionistů kvůli krácení přezdívá, nenaplnila naděje Angely Merkelové. Ta se do ní politicky zakoukala v době, kdy Krampová-Karrenbauerová předsedala zemské vládě v Sársku, a učinila z ní svou nástupkyni. Jako šéfce CDU ovšem Krampové-Karrenbauerové spadla popularita během roku na pouhých 25 procent.
To je číslo, které si žádný kandidát na kancléřskou sesli nemůže v Německu dovolit. Merkelová chtěla pomoci, a tak AKK jmenovala do vlády na post ministryně obrany, aby byla více na očích, ačkoli ještě chvíli předtím chtěla dát své nástupkyni čas na budování pevného předvolebního spojenectví ve straně. Vše marno.
Jmenování ministryní se vymstilo hned dvakrát. Ve vládě jela AKK příliš na vlastní pěst, například když navrhovala vyslání německých jednotek k turecko-syrským hranicím, aniž by to konzultovala s kancléřkou
A potom se ukázalo, že se nové předsedkyni strana rozjíždí pod rukama, protože na ni nemá čas. To vyšlo najevo naposledy v Durynsku, kde místní CDU porušila vnitrostranický zákaz jakékoli spolupráce s AfD.
AKK chyběla ráznost a přirozená autorita, tu jí dodávalo jen spříznění s kancléřkou, nikoli politický výkon. Možná by byla vhodným typem do poklidných časů, kdy je třeba pilovat program a rozumně ho nabízet veřejnosti. Jenže v takové situaci dnes Německo není. Země prochází prudkými změnami, je politicky rozdělena na východ a západ, stupňují se obavy z globálních obchodních změn a jejich dopadů na německou ekonomiku.
A ke všemu se zemí žene obrovská zelená vlna a rostoucí popularita Zelených ohrožuje i dominanci CDU. V takové době je potřeba silná sebejistá osobnost, která dokáže vyvážit politickou sílu křesťanské unie s novými trendy. Taková AKK bohužel není.
Angela Merkelová a s ní většina lidí v CDU dál věří tomu, že jejich strana vyhraje příští volby opět v širokém středu, že zaujme voliče všech zájmů a zaměření. Obrazně řečeno že CDU dokáže být dostatečně černá (konzervativní), červená (sociální) i zelená (ekologická) současně.
Jenže to zatím skutečně umí podat i prodat jen sama kancléřka. A ta už do voleb jít nechce. Odstoupení AKK není jen selháním kancléřčina politického odhadu, ale také poslední šance, jak dobrého kancléřského kandidáta najít. Rok a půl je dostatečná doba na to, aby se usadil a získal podporu veřejnosti. Je ale třeba jednat rychle.
