Přibližně před třemi lety byla do imaginárního mrazáku odložena dohoda o Transatlantickém partnerství v oblasti obchodu a investic zvaná TTIP. Upravovala a posouvala pravidla společného ekonomického a podnikatelského prostředí mezi EU a USA do zcela revoluční a průlomové podoby. Zmrazením onoho průlomu započala mezi oběma atlantickými břehy studená obchodní válka vyznačující se používáním velmi svalnatých slov a vyhrožováním, co všechno by bylo možné.
Pohříchu někdy nebylo od slov daleko k činům. Byli jsme tak svědky zavádění nástrojů typu digitální daně, přísnějších cel na určité komodity či extrémně vysokých pokut ze strany orgánů bdících nad čistotou hospodářské soutěže.
Zkrátka a dobře, minulá tři léta byla v transatlantických vztazích obdobím naschválů, odvet a vzájemného ztrpčování podmínek pro obchodní výměnu a podnikání. Z ideových partnerů a spojenců a v ekonomické oblasti pak férových konkurentů se během velmi krátké doby stali vypjatí rivalové až nepřátelé, což několikrát neopomněl zmínit jako svou politickou zbraň též odcházející americký prezident Donald Trump.
Po vítězství jeho volebního soupeře Joea Bidena se zdá, že se může blýskat na lepší časy, vyhráno však zatím není. Je třeba změnit a zvrátit téměř vše, co bylo v uplynulých letech napácháno: formu i obsah. Znovu je naopak třeba vybudovat atmosféru důvěry a rovnocenného partnerství.
Lze se domnívat, že s Bidenem v čele Spojené státy změní formu směrem ke konstruktivnímu a vzájemně výhodnému dialogu. Lze však také předpokládat, že, co se obsahu týče, budou Spojené státy stále velmi zarputile obhajovat své zájmy a potřeby, což je koneckonců jejich práce. Evropa by měla činit totéž a společně by pak měly vystavět základ pro budoucí vztahy.
Pro jejich nastolení již naštěstí byly učiněny první kroky a ty nyní musejí vést především k zastavení a zvratu stávající konfrontační praxe a k návratu do situace, kdy Evropa i USA budou zastávat společný postoj k tomu, co se jedním slovem nazývá Západ. Ať již jde o výklad demokracie, výkon politiky nebo pohled na ekonomiku. To je vzhledem k tomu, jak se vzmáhá zbytek světa, který tradiční západní pohled nevyznává, dvojnásob důležité.
Ona naděje spočívá nejen v tom, že se nově zvolený prezident přihlásil k návratu k Pařížské klimatické dohodě a k potřebě urovnání vztahů s Evropou, ale i v kroku, který právě nyní udělala sama Evropa. Ta navrhla novou transatlantickou dohodu respektující globální změny i geopolitické rozložení.
Přestože tento návrh je na světě teprve pár dnů, měl by znamenat nejen reinkarnaci onoho výše zmíněného TTIP, ale jít ještě mnohem dál. Jde o to, aby v zájmu obhajoby západních hodnot EU a USA hovořily společným hlasem a ve stejném duchu též jednaly. EU navrhuje společně postupovat v posílení odolnosti společnosti proti šokům typu covid, dohodnout se na podobném přístupu ke klimatickým záležitostem, podílet se na vytvoření globálního obchodního a investičního modelu a dosáhnout sladění v bezpečnostních otázkách. To vše by mělo být přijato během summitu EU–USA v roce 2021. Do té doby by se obě strany měly vyvarovat všech projevů studené obchodní války a znovunastolit atmosféru vzájemného respektu a pochopení.
