Komentář Roberta Maleckého: Krajina po bitvě

Prezident Miloš Zeman (vlevo) a premiér Andrej Babiš (ANO) v Lánech

Prezident Miloš Zeman (vlevo) a premiér Andrej Babiš (ANO) v Lánech Zdroj: Twitter / Jiří Ovčáček

Andrej Babiš a Miloš Zeman při jmenování nového ministra zdravotnictví na Hradě
Ministr zahraničí Tomáš Petříček
3
Fotogalerie

Krajina po víkendových politických bitvách zůstává přehledná. Sociální demokracie by se dál ráda opatrně odstřihávala od spojení s toxickým hnutím ANO, ale sílu na změnu nenašla. Komunisté budou chtít dál předstírat, že nebyli faktickou součástí Babišovy koalice, ale vládu do voleb nepoloží. A prezident Zeman prostřednictvím jemného vydírání předsedy vlády dál fakticky vládne, navíc dostane jako rituální odměnu hlavu ministra zahraničí Tomáše Petříčka.

Bývalo dobrým politickým zvykem, že Miloš Zeman před volbami podpoří sociální demokracii, aby ji pak do dalších voleb řízeně mučil a zneužíval k naplnění svých cílů. Letos pozvánku nedostal, tak mu vítězný Jan Hamáček posílá aspoň malý dárek. Když Zeman po Babišovi požádal o zaříznutí ministrů Blatného a Petříčka, dostal nejprve zálohu, teď se chystá i doplatek. Jak Babiš, tak Hamáček sázejí na kartu nakloněného prezidenta, oba dobře vědí, že karty po volbách bude držet on, a chtějí být u toho. U Hamáčka samozřejmě v případě, že zastaví pokles preferencí a dostane stranu přes pět procent.

U ČSSD už máme jistotu, že čas do voleb stráví v Babišově vládě. Hamáček má kromě aktuálního rozložení sil před očima i čtyři roky starý precedent, kdy jeho předchůdce Bohuslav Sobotka vyhodil čtyři měsíce před volbami Babiše z vlády i za cenu sporu s prezidentem. Sázka tehdy nevyšla, exministr financí se tehdy místo exekutivních povinností okamžitě vydal na kampaň a Sobotka po volbách do politického důchodku.

V podobné situaci jako ČSSD jsou podle několika po sobě jdoucích průzkumů komunisté. Ti naopak sázejí na selhávající paměť voličů, zejména samozřejmě těch svých, které jim Babiš během společného vládního projektu vyluxoval. Teď to vypadá, že hlasy pro ANO jsou kvůli tristním pandemickým výsledkům a všudypřítomnému chaosu částečně k dispozici, a tak vsadili všechno na jednu kartu: my nic, my muzikanti. Babišovi vypovědí takzvanou tichou (ve skutečnosti reálnou) podporu, nic na tom nezmění ani pozdní premiérova nabídka na vznik státní komerční banky.

Obě zmíněné malé strany mají podobné cíle, ale odlišné možnosti. ČSSD se pokusí zúročit v kampani své exekutivní posty, tedy popularitu ministrů a možnost se podílet na rozhazování zbylých rozpočtových peněz voličům. Komunisté naopak budou dělat, že nikdy u ničeho nebyli, nic nepodporovali a ta částka taky nesouhlasí. Cíle jsou stejné: pokusit se přelézt pětiprocentní hranici a u ČSSD navíc příliš neškádlit Miloše Zemana.

Prezidentem jsme začali, u něho také skončíme. Když se mluvilo o možném pádu vlády – a ten čas už minul – zaznívalo jako protiargument riziko, že přechodná vláda bude Zemanova. Tedy vláda Sputniku, Rosatomu, personálně hradní. Premiér Babiš už vše nepokrytě podřizuje budoucímu očekávanému těsnému výsledku a Zemanově ochotě opět ohnout ústavu tak, jak to bude jemu vyhovovat, aby se do těchto zájmů vešel. Jeho slabost předchozí argument roztrhala na kusy: vládne sice dál, ale programové prohlášení jeho kabinetu už neexistuje, pro zbytek volebního období už zbyly jen zájmy Hradu. 

Volební období fakticky skončilo, nejpozději právě o uplynulém víkendu. Teď už je jen kampaň, v níž Babiš, ČSSD i komunisté hrají každý svou hru. První jmenovaný o přízeň prezidenta, menší strany o míru autonomie, která bude ještě u voličů aspoň trochu uvěřitelná. Vzhledem k tomu, že jde fakticky stále ještě o tři vládní strany, bude cena za tuto kampaň vysoká a nebude se počítat v milionech korun.