Komentář Roberta Maleckého: Reklamní produkt jménem Šlachta

Robert Šlachta

Robert Šlachta Zdroj: ctk

Robert Šlachta
2
Fotogalerie

Na vlně slušného marketingu se do všech velkých médií znovu dostal bývalý šéf ÚOOZ Robert Šlachta. Proč mluvíme o marketingu? Srovnejme dvě zprávy: „Hnutí Přísaha bývalého policisty Roberta Šlachty dnes požádalo o registraci na ministerstvu vnitra. Někdejší šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) se svými spolupracovníky donesl na úřad petiční archy s více než 19 000 podpisy.“ Takto psaly Lidovky.

A teď jiná, fiktivní: „Hnutí Razdva bývalého traktoristy Ferdy Pištory požádalo o registraci na ministerstvu vnitra. Někdejší předák JZD Horní Dolní s dalšími rolníky donesl krabici polepenou samolepkami Razdva s registračními archy.“

Taková zpráva by samozřejmě nikoho nezajímala, v novinách ji nenajdeme, na místě by nebyli fotografové ani televizní štáby. Přitom se takové věci, že se malá, zatím bezvýznamná strana na vnitru registruje, celkem běžně dějí. Šlachta táhne, je celebritou svého druhu. A jeho marketing na tom stojí, zde ho pochválíme: dělá to dobře.

V mnohém jeho prezentace připomíná styl hnutí ANO. One-man-show postavená na tváři lídra. Pravidelný youtubový pořad Napřímo, zjevně inspirovaný Babišovou show Čau lidi. Vedlejší role dalších členů hnutí, které rozhodně nepatří ke známým nebo výrazným osobnostem. A když je mezi nimi někdo s aspoň nějakým veřejným obrazem, jde jen o odlesk slávy šéfa z dob ÚOOZ nebo kauzy reorganizace.

Hnutí Přísaha je ve své prezentaci derivátem kauzy Nagyová. Druhý, třetí výluh. I v otázce programu je to podobné. Hnutí nějaký má, podobně jako hnutí ANO. Kontrolní otázka: znáte z hlavy třeba postoj Přísahy k NATO nebo k EU? Většina lidí ne, existuje jen jakési mlhavé tušení, že „to bude určitě protikorupční“, jak se Šlachta nechal před časem slyšet.

Když už jsme hlavní rámec Šlachtovy vize naťukli, zastavíme se u financování. Existuje spousta dobrých způsobů, jak problém s financemi při rozjezdu strany vyřešit. A pak je jeden řekněme ne úplně šikovný: chvilku lid napínat, slibovat, že to povím, a pak přijít s příběhem milionových půjček od kamarádů a jejich bratrů. V zemi, kde docela dobře funguje bankovní systém a která má ve své genetické paměti strýčka Vika, je to marketingový skok z útesu.

Mimochodem – nejde o nic nelegálního samo o sobě, banky ale nezmiňujeme náhodou. Jeden z anti-Babiš zákonů tuto oblast zreguloval a stanovil, že si strany smějí půjčovat pouze u bank. Šlachta se tady pohybuje na hraně, půjčky uzavřel na sebe a do hnutí peníze – jde asi o tři miliony – nejspíš vloží sám jako dar. Proč ne, jen ty otázky kolem zůstanou.

Šlachta dobře zúročil svůj mediální obraz a podobně jako Babiš má nespornou výhodu dejme tomu proti Petru Fialovi, pan profesor promine: Šlachta vyvolává emoce, v marketingu, včetně politického, je to komodita, kterou nekoupíte. Část veřejnosti ho zbožňuje, jiná ho odmítá. Důvod je přitom tentýž – jde o jeho metody, barnumskou reklamu jeho akcí, koneckonců i ty výsledky. Odpůrci na ně poukazují coby důkaz Šlachtovy neschopnosti, on sám svým věrným obraz otáčí a prodává ho jako důkaz zkorumpovanosti soudního systému. A tak pořád dokola.

Robert Šlachta je hezký marketingový produkt pro rozdělenou společnost. Otázka je, zda to na potřebných pět procent na sněmovnu nebo tři procenta na splacení půjček bude stačit. Nějak máme pocit, že v tomto segmentu reklamního trhu už je poněkud plno.