V eurozóně i ve Spojených státech se letos bude diskuze stále více točit kolem načasování a rozsahu snižování úrokových sazeb. Zatímco v USA k takovémuto kroku americká centrální banka přistoupí zřejmě již v květnu, v eurozóně si na první uvolnění měnových podmínek počkáme podle našeho odhadu až do září letošního roku.
Důvodem, proč bude Evropská centrální banka (ECB) se snižováním sazeb otálet, je očekávaný vývoj mzdových nákladů a potažmo s tím spojené jádrové inflace, tedy inflace očištěné o volatilní ceny potravin a pohonných hmot. Trh práce v eurozóně je nebývale utažený. Míra nezaměstnanosti se nachází na historicky nejnižších úrovních, což nahrává mzdovým vyjednáváním. Většina z nich by měla být uzavřena do konce prvního čtvrtletí.
Monitor Evropské centrální banky, který se snaží předpovídat výsledky mzdových vyjednávání a vývoj minimální mzdy v Německu, Španělsku, Itálii, Francii, Nizozemsku, v Rakousku a Řecku, naznačuje, že by mzdy měly v závěru letošního roku růst až o pět procent po loňských průměrných 3,7 procenta. To bude mít výrazný dopad na cenový vývoj v oblasti služeb, kde mzdové náklady představují čtyřicet procent z jejich celkové výše.
Korelace mezi mzdovými náklady a cenovým vývojem ve službách je velmi vysoká, a to obzvláště v dobách rychlého cenového růstu. Přestože celková inflace se na podzim letošního roku dostane vlivem vývoje cen energií zřejmě pod dvě procenta, s jádrovou inflací to tak lehké nebude.
Když tedy nyní ECB vyjadřuje obavy z dalšího mzdového vývoje, má k tomu zcela legitimní důvody. Do snižování úrokových sazeb se tak podle našeho názoru nepohrne a první takovýto krok učiní až na podzim letošního roku.
Autorka je ekonomka Komerční banky.
