Mluvím o QR kódech, které slouží pro dodatečný přenos informací třeba na fakturách, kde za uživatele vyplní platební příkaz, nebo na vstupenkách a jízdenkách, které stačí naskenovat, a kontrola návštěvníka či cestujícího je hotová. QR skvěle slouží i v reklamě, kde z plakátu odkazují přímo na web obchodníka.
A teď si představte, že se takové plakáty s QR kódy objevují v metru – vzhledem k umístění na teoreticky ideálním místě. Lidé tam postávají a posedávají, vyhýbají se dle vězeňské etiky jakémukoli očnímu kontaktu, a když už nezírají do dopravním podnikem nasmlouvaných reklamních plakátů, civí do mobilů.
Pokud pak plakát náhodou zafunguje a někoho zaujme – a dokonce, když už se rozhodne svůj mobil opravdu využít k naskenování kódu – nevyhnutelně přijde vystřízlivění. Vždyť v podzemce není datový signál, aby se informace z kódu načetly! To je pak nadávek. Čestnou výjimku představuje pár kilometrů trasy A, ale jinak v metru vládne datové temno. Proč vlastně PR kreativci tyhle pastičky na cestující líčí?
Možná také nějaké temno. Bylo nicméně řečeno A, zbývá B, tedy nějaké řešení. Jmenuje se NFC nálepky. Mají dostatečnou kapacitu pro předání celé informace a netřeba cokoli načítat datovým tarifem. Cestujícím by to přinejmenším ušetřilo nervy, které při cestování pražskou MHD potřebují vždycky.
Placení mobilem s NFC se stává skutečností
