V humbuku pohybu cen různých aktiv oběma směry se někdy zapomíná, že i když si investor koupí akcii a sedne si do křesla, může mu z toho pravidelně na účet chodit příjem. Mnoho firem se totiž o zisky, respektive dividendy dělí s vlastníky (akcionáři). Bylo by zvláštní, kdyby při nízkých sazbách dluhopisů a nízkých nájemních výnosech stály tyto dividendové výnosy stranou. A přesto mají různé trhy svá specifika, od poměrně nevhodných přes „nic moc“ až po premianty.
Americký trh přejděme jen rychle. Z daňových důvodů se zde firmy dělí o zisky z velké části prostřednictvím nákupu vlastních akcií namísto zasílání dividend. Vedle toho eurový trh nabízí výnosy zhruba dvakrát vyšší. Index Bloomberg European 500 nabízí v tuto chvíli hrubý dividendový výnos 2,4 procenta.
V čísle ale stále není návrat dividend bank, které na popud Evropské centrální banky výplaty pozastavily. Navíc distribuce profitu směrem k akcionářům v čase zpravidla roste s růstem zisků firem, potažmo ekonomik. Na konec roku tak činí analytický odhad agentury Bloomberg 2,9 procenta, na konec roku 2022 potom 3,1 procenta a rok později 3,3 procenta. I tak už to není, co to bývalo.
Zkusme to jinde. ČEZ si odsouhlasil dividendu 52 korun na akcii, což nabídlo majitelům k rozhodnému dni hrubý dividendový výnos přes osm procent. V případě tří českých bankovních titulů, které výplatu pozastavily ze vstřícnosti k regulátorovi, mě neopustila důvěra v pokrizový návrat dividend. A v takovém případě se i zde pohybujeme až na dvojnásobku výnosu evropského trhu. Philip Morris ČR je další dividendová stálice. Je škoda, že brzy zmizí z burzy operátor O2, další akcie s výnosem přes osm procent.
Pro investora, kterému je sympatické inkasovat pasivní příjem a nemá ambice chytat cenové výkyvy trhu, je pražská burza stále zajímavým rybníkem. Navíc bez měnového rizika. A platí to jak pro akcie, tak pro dluhopisy. Ale o dluhopisech třeba příště.
