Někdy se informace vhodně sejdou tak, že mluví samy za sebe. Česko se pyšní nejvyšším počtem obyvatel ve své historii; ne že by tedy zrovna tento ukazatel o čemkoli hovořil, ale občas se to tak rádo bere. A zároveň je těch skoro 10 milionů 900 tisíc obyvatel (a prý už brzy 11 milionů) už pěkných pár let živeno výhradně migrací, jinak Česko vymírá.
Trend je to, dalo by se říct, státu navzdory. Česko je ostrůvkem negativní deviace, kde je ve jménu absolutní bezpečnosti nastavena migrační politika tak, aby odrazovala. Zaměstnávat zde cizince je složitější než kdekoli v okolí, zejména tom srovnatelném a pro českou ekonomiku konkurenčním: v Polsku, v Maďarsku, v Německu nebo na Slovensku. Jedním z nezamýšlených důsledků chiméry absolutní bezpečnosti je udušení ekonomiky, která už nemá kde brát.
Migrace je v Česku vnímána ve dvou rovinách. Nejpozději od roku 2015 je populisticky viděna ta nelegální, která v sobě skrývá paradox země, v níž nikdo nechce příliš zůstávat, ale v rukou Chovanců, Okamurů a Babišů se proměnila v nedobytnou tvrz strážců s kulovnicí v ruce. Proč ne, když to tak lid má rád.
A pak je tu migrace zaměstnanecká, na kterou první řečené nechtěně dopadlo taky. Někteří ze zmíněných strážců se tak chytili do vlastní pasti a trápí je nedostatek škubačů peří, ale to už je jen úsměvná okolnost. Systémově přísná pravidla brzdí ekonomiku jako celek, což si uvědomují i představitelé současné vlády.
Premiér Petr Fiala přednesl už letos v červnu na konferenci ReVize Česka: „Česká ekonomika potřebuje pracovní sílu, které u nás už moc nezbývá. Pokud máme nadále růst a získávat peníze na investice, neobejdeme se bez kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí (samozřejmě takových, které si sami vybereme a kteří se bez problémů začlení do naší kultury).“ Fajn, vyváženo i pro populistické uši. Načež Fiala dodal: „Právě toto je jedna z priorit, na níž aktuálně pracujeme.“
Priority, na kterých pracujeme? Možná v roce 2021, kdy se pětikoalice ujímala vlády. Nebo v prvních pár měsících, které následovaly. Ale v polovině mandátu? Když se poptáme po konkrétních opatřeních, dostaneme následující odpověď. Zvýšili jsme zaměstnanecké kvóty z 50 na 70 tisíc ročně, a to od ledna 2024. Vypadá to famózně, ovšem jen do chvíle, než zjistíme, že firmám chybí nějakých 250 tisíc lidí.
Tímto tempem je stát umožní zaplnit v hezkém horizontu roku 2036. Kde bude tou dobou středoevropský ekonomický vlak, můžeme odhadovat. Každopádně se od Česka zase vzdálí po nějaké té vysokorychlostní trati, které k nám nevedou. Kvóty přitom patří k opatření řekněme low-tech, jde prakticky o papír, na který někdo něco napíše. Stát ví, že cesta vede přes digitalizaci vízového řízení, které už patří k opatřením sofistikovanějším.
„Chceme, ať se vízová agenda zrychlí, a kroky, které jsou pak na naší straně – jako zaměstnanecké karty a podobně –, jsme již významně pro firmy zrychlili. K dalšímu zrychlení dojde novelou zákona o zaměstnanosti,“ řekl e15 ministr Marian Jurečka. Chtít je fajn a zrychlovat taky – čili je to vlastně dobrá zpráva. Stát ví, že by měl zrychlit i kudy vede cesta. Jak už to ale u takových dobrých zpráv v Česku bývá, schází už jen pár let k nějaké té realizaci. Pár let, to přece vůbec nic není.
