To tu ještě nebylo! Spolkový ústavní soud zastavil ekonomické plány vlády Olafa Scholze, když jí fakticky zakázal použít 60 miliard eur z Klimatického a transformačního fondu, které vláda do fondu přesunula přede dvěma lety. Důvod? Podle soudu kabinet nedovoleným způsobem obešel ústavní zákon o dluhové brzdě, protože peníze na likvidaci covidových škod (v přepočtu jeden a půl bilionu korun, zhruba dvě třetiny českého státního rozpočtu) jen tak přesunul na jiné účely.
Pro vládu, která se snaží rozjet ekonomiku podporou stagnujícího německého průmyslu, je to tvrdá rána. Kancléř Scholz na větší reakci zatím neměl čas, musel se věnovat návštěvě tureckého prezidenta Erdogana a vyvracení jeho otevřené kritiky izraelské války v Gaze (Izrael je teroristický stát, zaznělo v kancléřství v Berlíně, což byl pro Scholze i Němce šok). Zato ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck, autor řešení, jež bylo v sídle ústavního soudu prozatím shozeno ze stolu, reagoval okamžitě a ostře: krok soudců z Karlsruhe označil za ohrožení německého hospodářství a životní úrovně Němců.
Průmysl i lidé v ohrožení
Podle Habecka je tím zasažena konkurenceschopnost německého průmyslu. „Klimatický a transformační fond byl založen k zajištění růstu přidané hodnoty a pracovních míst v ekonomice. Je to průmyslová politika a také politika práce,“ řekl jeden z vládních lídrů Zelených a vypočítal, na co všechno může rozhodnutí neblaze dopadnout. Fond měl financovat přechod na zelenou výrobu chemických produktů, část peněz měla jít na využívání zeleného vodíku, na výrobu polovodičů nebo bateriových článků. „To vše je nyní ohroženo,“ dodal Habeck a zdůraznil, že v nebezpečí není jen ekonomický růst, ale především pracovní místa. Podle něj německé firmy na cestě k zelené transformaci musejí investovat do nových technologií, protože to dělají všude na světě. Scholzova vláda je chtěla podpořit z peněz, jež si původně vyhradila na škody způsobené proticovidovými opatřeními, které ale pak už nebyly pro tento účel zapotřebí.
Německý ústavní soud rozhodl o dluhové brzdě vůbec poprvé v historii. Na postup Scholzova kabinetu si u něj stěžovala opoziční frakce CDU/CSU, za jejíž vlády se v roce 2011 brzda zaváděla jako prevence před schodky veřejných financí. Ty tehdy prudce narostly vlivem globální finanční krize a ohrožovaly tak stabilitu německé ekonomiky. Unionistická frakce označila přesun 60 miliard eur z fondu do fondu za podvod a kroky vlády nazvala „politikou podvádění“. Nyní opoziční poslanci jásají: soud jim dal za pravdu. Neberou přitom v úvahu, že rozhodnutí v důsledku poškodí německý průmysl a infrastrukturu; z fondu mělo jít zhruba 40 miliard na rozvoj nových železničních tratí.
Škodolibost opozice podle ekonomů není namístě i proto, že to zřejmě bude ona, kdo povládne od roku 2025 a bude se rovněž muset vyrovnávat s krizí německého průmyslu. A ta může být větší, než se čekalo. První odhady ekonomů hovoří o tom, že výpadek 60 miliard, pokud kabinet nenajde jiné zdroje, sníží růst německého hospodářství o půl procentního bodu. Už beztak nízké odhady růstu – od 0,8 procenta do 1,2 procenta HDP – by tak byly ještě mnohem nižší.
Německý průmysl se do toho už dlouhé měsíce potýká s výrazným poklesem počtu nových zakázek. Naposledy v říjnu, oznámil Spolkový statistický úřad, se objem nových objednávek meziročně snížil o 5,4 procenta. Jde o největší propad od roku 2015, kdy se zakázky začaly pravidelně sledovat. Nejhorší čísla podle statistiků vykazuje obchod s Čínou. Průmysl naštěstí může ještě nějakou dobu čerpat ze starých objednávek, i těch ale pomalu ubývá. Zakázkový polštář německého průmyslu se tenčí, ale jak tvrdí ekonomové, ještě to není kritické.
Co je tady mimořádného?
Zákon o takzvané dluhové brzdě dává vládě – nebo zemským vládám, i pro ně brzda platí – určitou volnost, když se ve vypjatých krizových okamžicích vypořádává s mimořádnými událostmi. Takovou byl právě covid, kdy byly deficity výjimečně přípustné. Ústavní soud ale nejvíc kritizoval vládu za to, že nedostatečně zdůvodnila, proč peníze z covidového fondu přesouvá, proč by měly být vynaloženy právě na ochranu klimatu, respektive na pomoc průmyslu, a jak to všechno souvisí s likvidací následků covidu.
Nejvíce na využití 60 miliard eur v příštím rozpočtu tlačí Zelení, a proto se ke kritice rozhodnutí ústavního soud připojila i šéfka strany Ricarda Langová: „Je naprosto jasné, že peníze, které jsou v tomto fondu, jsou v rozpočtu nezbytně zapotřebí. Společně jsme se přece rozhodli modernizovat německou ekonomiku a zůstat konkurenceschopní.“ Zelení podle Langové už nepovažují dluhovou brzdu za vhodný nástroj, proto by příslušný článek 109 německé ústavy chtěli v příštím volebním období změnit. Fiskální politika v novém světě má podle nich být mnohem pružnější.
Hypoteční refix jako jedna z tváří pekla: jak podepsat smlouvu s ďáblem
