Nastartuje kancléř Merz druhý německý ekonomický zázrak? Leda zázrakem
Merzův plán je skutečně gigantický. Tak velký, že ho už nedává smysl měřit v eurech, ale spíše v procentech HDP. Stimulační balíček má přidat výdaje ve výši 1,2 procenta HDP na infrastrukturu a blíže neurčené, technicky neomezené procento na obranu. Pokud by ale Merz chtěl to samé, co slíbil u nás premiér Fiala, tedy tři procenta výdajů na obranu, bylo by to dalších 0,9 procenta HDP. Celkem tak jeho plán počítá s více než dvěma procenty HDP v nových výdajích.
Šéfeditor prestižní European Council on Foreign Relations Jeremy Cliffe si dal tu práci a zkusil srovnat nesrovnatelné. Zjevně dvěma největšími výdajovými programy v moderních dějinách Německa byly jeho sjednocení po pádu Berlínské zdi, ale hlavně slavný Marshallův plán. Sjednocení Německa stálo německý stát polovinu toho, co plánuje utratit Merz. Bez transferů ze západu na východ, jen čistě na nových výdajích, aby to bylo srovnatelné. Merz chce ale teď vynaložit o polovinu větší výdaje, než byly ty, které měly postavit na nohy vybombardovanou ekonomiku po dlouhé válce a udělat z Německa ekonomický zázrak.
Bude to zázrak i tentokrát? To by byl zázrak. U infrastruktury to hodně záleží na konkrétním odvětví a teoreticky odhadované efekty můžou skutečně růst ekonomiky nakopnout i dlouhodobě, i když je samozřejmě zásadní, za jakou cenu, ale u obrany se obecně odhadují ekonomické efekty mizerně. Tedy že z půjčené koruny neuděláme víc než korunu produktu. Dokonce to může být i méně než koruna. To vůbec nic neříká o tom, jestli se v době geopolitických změn a války v Evropě zbrojit má, nebo nemá. Jenže nemůžeme čekat zázračné ekonomické oživení, pokud peníze skončí v obraně.
Obranný výzkum a věda
Obrana je ale také velmi široký pojem. V národních účtech nemá vlastní kolonku a rozpíná se od výroby zařízení přes chemický průmysl až po leteckou dopravu. Každé odvětví se pak chová ekonomicky jinak, ale jedno z nich ekonomicky vyčnívá a má potenciál ekonomiku výrazně posunout. Řeč je o vědě a výzkumu, což je nedílná součást obrany, která se umí přelít do dalších odvětví a zvyšovat dlouhodobý růst ekonomiky.
Jestli umí Německo nasměrovat významnou část obranných investic do vývoje a výzkumu a udělat to efektivně, je složitá otázka, ale předpokládejme, že by se o to snažili a šlo jim to. Stejně narazí na jeden problém, který významně odlišuje poválečné roky od současnosti, a tím je trh práce. V Německu sice nezaměstnanost poslední dobou roste, ale pořád je na polovině toho, kde byla před 75 lety.
VIDEO: Kancléř Merz neprosadí zásadní změnu migrační politiky, míní německá poslankyně Altová v pořadu FLOW
Při bližším pohledu dnes v Německu vidíme, že velké množství lidí pracuje na částečné úvazky a mnoho lidí v produktivním věku vůbec není v pracovní síle, ze které se nezaměstnanost počítá. Určitý potenciál tam je, ale srovnat s poválečnou ekonomikou to nelze. Ani s pádem Berlínské zdi, kdy byla nezaměstnanost dokonce o něco nižší než dnes, ale z velké části to byla zaměstnanost umělá a extrémně neefektivní. Ostatně do roku 1997 vystoupala na 10 procent.
Armáda nezaměstnaných
Jinými slovy, sehnat do armády člověka, který by byl vojákem, natož dělal vědu a výzkum, musí s velkou pravděpodobností znamenat, že to ten člověk nebude dělat někde jinde. Přetáhneme do obranného výzkumu někoho z univerzity či ze soukromého sektoru. Určitě v armádě něco vymyslí, ale nákladem je to, co by bývali byli vymysleli jinde, a nyní nevymyslí. S „armádou nezaměstnaných“, jak to nazýval Marx, by státní výdaje byly efektivnější.
Merzův plán bude mít obrovský vytěsňovací efekt, jak bychom to ekonomicky nazvali. I kdyby byl dobře vymyšlený, skvěle zacílený a efektivně distribuoval peníze tam, kde udělají co nejvíc užitku, tak budou tyhle náklady v současné ekonomické situaci obrovské. A to v realitě můžeme předpokládat, že se peníze budou rozdělovat tak, jak to stát umí, když si dá za cíl utratit určité procento „na něco“.
To vše navíc na dluh. Obrovské množství nového dluhu bude muset někdo koupit, což bude tlačit na vyšší úroky. To zdraží obsluhu státního dluhu a financování firem, včetně třeba právě soukromého výzkumu. A stáhne peníze z jiných aktiv, včetně akcií. Nakopne tak Merzův stimulační balíček německou ekonomiku? Určitě se to v národních účtech promítne pozitivně. Máme čekat druhý německý ekonomický zázrak? Leda zázrakem.
