Evropská unie se paktuje s Kanadou a asijskými zeměmi proti Trumpovi. Může přepsat světovou obchodní mapu
Evropská unie v současnosti řeší, jak si poradí s oznámením amerického prezidenta Donalda Trumpa, že na blok od srpna uvalí třicetiprocentní cla. Sedmadvacítka už odložila plánovaná protiopatření na příští měsíc a je zjevně připravená do poslední chvíle jednat. Zároveň ale usiluje o koordinaci se zeměmi, na které rovněž dopadly Trumpovy hrozby. Současná nejistota by mohla přispět k úspěšnému dotažení obří dohody o výměně zboží a služeb mezi EU a Indií a vylepšit unijní postavení v globálním obchodě.
Nové americké celní plány vyvolaly obavy nejenom v Evropě. Velké zklamání z Trumpových dopisů dávají najevo i asijští spojenci Washingtonu. Měsíce totiž žili v přesvědčení, že se poctivě snaží o uzavření dohod. „Kdybychom měli popsat reakci, byl by to za prvé šok. Za druhé frustrace. A za třetí hněv,“ řekl webu Politico nejmenovaný japonský představitel. Tokiu, stejně jako například Jižní Koreji, pohrozil Bílý dům tarifem ve výši 25 procent.
Asijské země potřebují novou stabilitu
Redaktoři Politica vedli rozhovory i se zástupci dalších asijských zemí, kteří pod zárukou anonymity neskrývali podráždění a tvrdili, že nebyli dopředu o vývoji vůbec informováni. „Nemáme tušení, co to sakra posílá, komu to posílá ani jak to posílá,“ řekl jeden z úředníků. Zaznívají tak už názory, že Trumpův postup by mohl zhatit roky amerického úsilí o budování vazeb v regionu, které by Washingtonu mohly pomoci vyvažovat čínský vliv.
„Jsem si celkem jistý, že Trumpova cla tyto země přiblíží k Číně. V jistém smyslu jsou cla největším geopolitickým darem pro Čínu. Cla by narušila desetiletí trvající úsilí o přiblížení těchto zemí k Západu,“ konstatoval zmíněný japonský představitel.
Nejenom asijské nespokojenosti chce ale využít Evropská unie. Bloomberg s odkazem na své zdroje uvedl, že se EU připravuje na posílení spolupráce se zeměmi, které jsou rovněž terčem Trumpových cel. Prostor pro koordinaci kroků se nabízí například v případě Kanady či Japonska.
„Podporuji Evropskou komisi v jejím úsilí o vytváření globálních partnerství a aliancí s dalšími zeměmi, které jsou ohroženy americkými cly. Společně můžeme zvýšit tlak vyvíjený na USA," řekl v pondělí novinářům také rakouský ministr hospodářství Wolfgang Hattmannsdorfer.
Místopředsedkyně Evropské komise Teresa Riberaová sdělila, že sedmadvacítka se snaží prohloubit obchodní vztahy s Indií a dalšími státy regionu. „Musíme prozkoumat, jak daleko a jak hluboko můžeme v oblasti Tichomoří zajít,“ prohlásila Riberaová. „Musíme i nadále pracovat na budování naší odolnosti a partnerstvích s ostatními spojenci ve světě, kteří jsou také otevření a ochotni uplatňovat naše pravidla právního státu. To zajistí, že budou mírové a spravedlivé obchodní toky pokračovat,“ dodala.
Signál do Asie o víkendu také vyslala šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. „Žijeme v turbulentních časech. Když se ekonomická nejistota setkává s geopolitickou volatilitou, musí se partneři jako my sblížit,“ řekla v neděli na tiskové konferenci v Bruselu po boku indonéského prezidenta Prabowa Subianta. „My v jihovýchodní Asii, zejména v Indonésii, skutečně považujeme Evropu za velmi důležitou pro zajištění globální stability,“ odvětil Subianto.
Dohoda s Indií má velký potenciál
Partnerství mezi EU a Indonésií podle ní přinese nové příležitosti pro evropské exportéry a zároveň pomůže posílit dodavatelské řetězce kritických surovin. Von der Leyenová přitom věří, že konečná obchodní dohoda bude uzavřena už do září. Do konce roku by podle optimistických scénářů mohlo být doladěné i důležité jednání o volném obchodu s Indií, které by více propojilo dva z pěti největších ekonomických bloků světa.
Evropská unie je pro Indii druhým nejdůležitějším obchodním partnerem a Dillí je devátým největším partnerem sedmadvacítky. I když objem vzájemného obchodu během poslední dekády vzrostl o devadesát procent, představuje pro EU zatím jen 2,4 procenta její celkové obchodní výměny.
Pro srovnání, v případě USA to loni bylo sedmnáct procent, v případě Číny téměř patnáct procent. Dohoda by mohla přinést nejen další nárůst směny zboží a služeb. Sedmadvacítka věří, že by jí mohla pomoci například v oblasti polovodičů, rozvoje umělé inteligence a digitalizace.
Bruselský ekonomický think tank Bruegel doufá, že obě strany se nyní pod tíhou událostí dokážou poučit z předchozích neúspěchů a dosáhnou kompromisu v těžkých oblastech, například v ochraně klimatu. „Ambiciózní dohoda by mohla pomoci obnovit na pravidlech založený globální řád pro nový multipolární svět,“ uvádí ve své analýze Bruegel. „Pokud geopolitické turbulence vyvolané USA a asertivní Čína nesblíží EU a Indii, pak už nic,“ píše se i v analýze think tanku Carnegie Endowment for International Peace.
Nemusí přitom zůstat jen u obchodu, nejistota kolem amerických závazků vede EU k posilování spolupráce s jinými partnery i v dalších oblastech. Příkladem je nedávný podpis obranného partnerství s Kanadou, které by mělo přinést větší zapojení kanadského obranného průmyslu v EU.
Oteplování vztahů s Čínou se zatím nekoná
Spojenectví EU a Ottavy ale kalí fakt, že francouzský Senát loni na jaře odmítl ratifikaci dohody o volném obchodu CETA, která vstoupila částečně v platnost už v roce 2017. Její plné uplatňování a konečné přijetí je však podmíněné ratifikací parlamenty jednotlivých členských států a úmluva se nelíbí především francouzským, polským a italským farmářům. Obchodní potenciál mezi Evropou a Kanadou tak není naplno využitý a vleklý proces ohrožuje unijní důvěryhodnost.
Podobný osud zažívá i obdobná dohoda EU s jihoamerickým obchodním blokem Mercosur, uzavřená loni v prosinci. I v tomto případě čelí ujednání silnému odporu zemědělského sektoru ve Francii i v některých dalších zemích. Její předložení k ratifikaci bylo pozastaveno. Otázkou také je, jestli Evropská unie v Trumpově éře zůstane u bilaterálního jednání s jinými spojenci, nebo se skutečně rýsuje i jejich širší vzájemná spolupráce, která by jejich vliv umocnila.
Dlouhodobě se také diskutuje o tom, zda Trump vhání Evropu do čínské náruče v době, kdy by ji potřeboval v soupeření s Pekingem na své straně. Od summitu EU–Čína, který se uskuteční 24. července, však nejsou velká očekávání. Původně měl být dvoudenní, nakonec bude trvat pouhý den a účast prezidenta Si Ťin-pchinga je nepravděpodobná.
V současnosti se spíše zdá, že Brusel se snaží zalíbit Trumpovi a být vůči Pekingu tvrdší. Von der Leyenová si například stěžuje na to, že Čína zaplavuje světové trhy dotovanou nadprodukcí a zneužívá své dominantní postavení v produkci a zpracování kritických surovin.
