Názorové rozdělení cloumá Německem více, než se zdá

Německý kancléř Olaf Scholz.

Německý kancléř Olaf Scholz. Zdroj: ČTK / AP / Lisi Niesner

Německý kancléř Olaf Scholz.
2
Fotogalerie

Z českého pohledu to vypadá, že se Německo vyhýbá své odpovědnosti za válku na Ukrajině, přitom v žádné jiné zemi se o této odpovědnosti nemluví tolik jako právě v Německu. „S Putinem jsme to udělali špatně, to vědí dnes všichni; může za to Schröder, Steinmeier, Merkelová, Scholz, prostě všichni!“ ozývá se opakovaně. Nejsilnější ekonomika Evropy je válkou na Ukrajině spojena i rozpolcena zároveň. Osmdesát procent obyvatel válku odsuzuje a považuje ji za akt agrese a porušení mezinárodního práva. Jde-li ale o posílání německých zbraní, zejména tanků a obrněných transportérů, na frontu, jednota mizí.

Spor dvou téměř polovin

Průzkumy veřejného mínění mluví jasně: skoro polovina Němců (47 procent) stojí pevně za tím, aby se těžké německé zbraně Ukrajincům poslaly. „Existuje ale téměř polovina“ Němců (45 procent), kteří by zbraně na Ukrajinu rozhodně neposílali. Tato stylistická narážka na parodii sociologie v českém filmu Vrať se do hrobu má ještě širší záběr. Německo přímo dokládá, jak se moderní svět ve všem automaticky polarizuje podél vylučovací linie boje a války a každý problém je buď nula, nebo jednička, šedá zóna nejasností mizí, jste buď s námi, nebo proti nám, i mediálně je to vděčné a účinné.

V Německu se to projevuje i v inscenaci veřejné rozpravy, ne vše ale dojde za české hranice. A tak se zviditelní petice německých intelektuálů proti vývozu zbraní (hanba!), ale už se nepřipomene, s čestnými výjimkami, petice pro vývoz zbraní na Ukrajinu (sláva!), kde jsou zvučnější jména.

Sociální sítě jsou plné kritiky a velmi sprostých útoků na kancléře Olafa Scholze, který kličkuje kolem dodávek zbraní na Ukrajinu, protože se bojí symbolického útoku na Rusko a reminiscencí na dvě světové války spuštěné Německem. To se týká i odpojení od ruského plynu, které by dle kancléře způsobilo hospodářskou katastrofu, což dosavadní ekonomické studie popírají, jakkoli i tady funguje systém pro/proti a dělení na dvě poloviny. K uším kritiků v cizině už nedojde Scholzovo zpytování svědomí, když například řekne: „Sankce, které jsme vůči Rusku zavedli nyní, jsme měli zavést už po anexi Krymu.“ Scholz stále více připomíná úzkostného, burtonovsky melancholického chlapečka s hřebíky v očích, který nechce vylézt z bezpečí dlouho budovaného bunkru, k čemuž ho nutí nejen mezinárodní situace, ale i jeho vlastní lidé.

Stranické prozření

Došlo to tak daleko, že i část Scholzovy SPD, která nově žádá vyloučení Putinova přítele a exkancléře Gerharda Schrödera ze strany, podporuje odeslání těžkých zbraní na Ukrajinu. Když se k tomu přidají podobně silné hlasy Zelených a liberální FDP, je ve vládní koalici zaděláno na velký malér. Samozřejmě se to všelijak kamufluje, třeba když vicekancléř Robert Habeck (Zelení) vystoupí s obavami ze třetí světové války, kterou by v reakci na německé zbraně na Ukrajině mohli Rusové vyvolat, nebo když ministr financí a šéf FPD Christian Lindner v souladu s kancléřem opakuje, že Německo zvyšuje pomoc Ukrajině až na miliardu eur, takže kritika není namístě.

Co na tom, že Němci zaplatí výměnu tanků se Slovinci, aby se na bojištích neobjevily typicky německé stroje, nýbrž ty sovětské, vlastněné Slovinskem, aby Rusové nemohli použít reminiscence na nacistický útok na Rusko – hlavní je, že Němci dávají peníze a jsou tedy na straně napadeného, nikoli na straně agresora.

Video placeholde
Kde se válčí na Ukrajině - Průběh bojů a místa největších masakrů • Videohub

Scholzovu nejistotu a bázeň využila opoziční Křesťanskodemokratická unie (CDU/ CSU). Její lídr Friedrich Merz už dal Scholzovi ultimátum: pokud do týdne nezačne na Ukrajinu posílat těžké zbraně, podá opozice v parlamentu návrh na zákonnou úpravu sama. Podpora této iniciativy by de facto byla hlasováním o důvěře v kancléře a jeho vládu. Merz je přesvědčen, že v takové „hodině pravdy“ by se politici vládní koalice vyslovili ve většině pro odeslání německých těžkých zbraní na Ukrajinu.

Nerozhodný Scholz

Vypadá to snadno, ale optimismus je to trochu nemístný. Představa, že se semaforová koalice dobrovolně rozpadne a její menší část – Zelení a FDP – dojedná právě v této těžké situaci s CDU/CSU ihned novou vládu (Německo má takzvané konstruktivní hlasování o nedůvěře - ten, kdo ho vyvolá, musí mít novou většinu i novou vládu), je poněkud surreálná. Zelení a FDP získávají v koalici s SPD silnou programovou stopu, s CDU/CSU by to tak nebylo. Německo tedy zřejmě zůstane v otázce těžkých zbraní ve válce na Ukrajině rozpolceno minimálně do té doby, než kancléři dojde, že Německo ztrácí symbolický kapitál a důvěra v něj v Evropě slábne.

Olaf Scholz není tím mužem, který by rozpolcenou německou společnost snadno spojil, spíše naopak. Scholz představuje problém, protože nerozhodností udržuje napětí. Bude-li chtít i nadále být v čele státu a předejít tak hlasování o nedůvěře, bude se to muset rychle naučit. To poslední, co Německo a Evropa v době válečné potřebují, je politická krize v Berlíně.