Německé miliardy míří do ekonomiky. Česko stojí v první řadě
- Německo spouští masivní fiskální stimul přes dvě procenta HDP ročně, což může rozhýbat poptávku a pomoci i českému průmyslu.
- Kvůli limitům německé ekonomiky se část poptávky přesune do dovozu, což otevírá prostor pro firmy ze střední Evropy.
- České podniky mohou díky silnému napojení na Německo rychle pocítit růst objednávek a oživení průmyslu.
Německý fiskální obrat může výrazně rozhýbat poptávku v regionu. I když se český průmysl v posledních letech od toho německého lehce odpoutával, nic to nemění na faktu, že čeští producenti mohou patřit mezi největší vítěze německých vládních výdajů v tamní ekonomice. Masivní německé investice do obrany a infrastruktury tak mohou celé české ekonomice v nadcházejících letech přinést pozitivní růstový impuls.
Německo letos spustilo největší vládní výdajový balík za poslední dekádu. Po úpravě dluhové brzdy a schválení rozpočtu na rok 2026 bude od letošního roku do německého hospodářství směřovat fiskální impuls přes dvě procenta HDP ročně. To je v evropském kontextu mimořádné tempo. Po éře šetření, která dlouho omezovala domácí investice i spotřebu, se situace obrací v podstatě o 180 stupňů.
Velká část peněz směřuje do obrany, digitalizace a dopravní infrastruktury. Problém ovšem může být v tom, že německá ekonomika již dnes naráží na své limity: trh práce je napjatý, firmy hlásí nedostatek lidí i kapacit, demografické trendy jsou v Německu jedny z nejhorších v Evropě. Pokud tamní dodavatelé nedokážou zvýšenou poptávku uspokojit, musí ji pokrýt dovozy. A právě tady se otevírá prostor pro střední Evropu.
Šance pro tuzemské dodavatele
Česko z tohoto hlediska stojí v první řadě. Mezi evropskými ekonomikami patří nadále k nejvíce provázaným s Německem: nejen exportem hotových výrobků, ale i robustními dodavatelskými řetězci, a to hlavně v automobilovém průmyslu, strojírenství či elektrotechnice. Podle odhadů ekonomů Société Générale může německý stimul v prvních dvou letech zvýšit růst ostatních zemí eurozóny o 0,25 až 0,5 procentního bodu, u střední Evropy bychom se mohli nacházet spíše u horní hranice uvedeného pásma. U českých firem se pak efekty mohou projevit rychleji než jinde.
Povzbudivé je i to, že část německých investic má dlouhodobý charakter. Pokud se podaří rozjet infrastrukturu či technologické projekty, mohou české podniky těžit nejen z cyklické poptávky, ale i z vyššího potenciálního růstu největší evropské ekonomiky. Současný potenciál německé ekonomiky je totiž velmi nízký.
Platí však, že i tento růstový impuls může mít svá rizika v situaci omezených kapacit, například možné zpřísnění měnové politiky ze strany ECB, a to i ve světle aktuálních cen energií. To by samozřejmě (nejen) Německu zdražilo zdroje financování.
Pro nás je ale podstatné hlavně to, že Německo po letech stagnace znovu startuje růstový motor. A český průmysl, který s ním jede ve vleku, může být jedním z prvních, kdo tento obrat pocítí ve svých objednávkách i tržbách. Pokud nám to geopolitika nezkazí, nadcházející měsíce by pro tuzemské producenty opravdu mohly znamenat návrat silnější zahraniční poptávky a viditelné oživení průmyslových objednávek. Po letech nejistoty by tak české firmy mohly konečně naskočit do vlaku, který se znovu rozjíždí – a tentokrát sedí hned ve vagónu za lokomotivou.
