Pavel Janeček: Opusťme energetickou burzu a zastropujme ceny

Jaderná elektrárna Temelín

Jaderná elektrárna Temelín Zdroj: anna vackova E15

Jaderná elektrárna Temelín
2 Fotogalerie
Pavel Janeček

V poslední době se k příčinám stále se prohlubující energetické drahoty vyjadřuje kdekdo. Ať už to jsou politici všech stran a uskupení, „environmentální asistenti“, umělci, anebo dokonce sportovci, zkrátka všichni, kteří mají přístup k médiím. Ale jen zřídka se člověk setká s nějakou skutečně originální myšlenkou či analýzou.

Přitom podstata našich současných problémů je jednoduchá. Zásadní příčina neuvěřitelně vysokých cen elektrické energie spočívá v oblasti rozvoje energetiky, který můžeme pozorovat posledních zhruba dvacet let. Míchání pojmů, ideologizace energetiky vedoucí de facto k popírání fyzikálních zákonů, a především bezskrupulózní lobbing energetických koncernů nás vrhly do cenové nouze, která bezpochyby vyústí do krize dostupnosti.

EU prosazovaná témata v Green Dealu, tedy odklon od jaderné energetiky, zatížení zemního plynu ruským stigmatem či překotné budování obnovitelných zdrojů, vytvořila perfektní prostředí pro dlouhodobý mix problémů. Dlouhodobý proto, že řešení spočívající mimo jiné ve vybudování stabilních energetických zdrojů bude trvat léta.

Green deal pro Evropu. Co to je a jak má pomoci od zhoršování životního prostředí?

Video placeholder
• Videohub

Typickým příkladem jsou „zrezivělé“ jaderné elektrárny ve Francii, do nichž se z ideologických důvodů mnoho let neinvestovalo a které teď musely být „najednou“ odstaveny kvůli vysoké poruchovosti. Výsledkem je, že v létě 2022 bylo 54 procent francouzských jaderných elektráren vyřazeno z provozu a Francie, která byla doposud největším exportérem elektřiny v Evropě, se přes noc stala zemí importní.

K těmto existujícím tendencím je nutné přidat novější faktory, jako jsou konflikt na Ukrajině nebo aktuálně nízký stav vody v řekách, hlavně v Rýně, znemožňující lodní přepravu uhlí do německých elektráren, což přispívá k mimořádnému růstu ceny elektrické energie.

V Česku je to podobné. Posledních dvacet let se do stabilních zdrojů energie v podstatě neinvestovalo. Jediným stabilním zdrojem, který byl v tomto období uveden do provozu, je jaderná elektrárna Temelín. Jen pro doplnění kontextu, v letech 1950 až 1990 byly v Evropě postaveny dvě stovky jaderných bloků.

Nepochopitelně nesamostatné rozhodování posledních českých vlád, kdy se například o tendru na dobudování jaderných elektráren jedná patnáct let, je ukázkou toho, že je ohrožena sama podstata státu. Dostupná energie je totiž jednou ze základních povinností vlády, tak jako dostupnost vody a potravin.

 

Cena elektrické energie už se na burze vyšplhala na neskutečných 500 eur za megawatthodinu. Tato cena je v podstatě likvidační pro většinu českého průmyslu a zároveň neúnosná pro občany. Energetici si navíc uvědomují efekt bilancovatelnosti, což znamená, že sama extrémní cena ve finále způsobí „blackout“.

Proč vláda nejedná, si neumím vysvětlit. Leccos však může napovědět návštěva německého ministra průmyslu a klimatu Habecka v Praze, který zde vyzval české partnery, aby neopouštěli lipskou burzu, na níž se cena tvoří. Řekl, že by to podkopalo důvěru v jednotný energetický trh. To uvedl při příležitosti podpisu paktu solidarity o dodávkách plynu do Česka. Jak ale máme v této souvislosti chápat fakt, že v ČR mají podniky platit 500 eur za MWh, zatímco v Portugalsku 150 eur? Je toto jednotný energetický trh?

Přitom se nabízejí okamžitá řešení: bezprostřední opuštění „lipské“ energetické burzy a zastropování ceny elektřiny. Pokud se tak nestane, budou české firmy na podzim hromadně zavírat provozy a propouštět zaměstnance. V tu chvíli už ale vláda nedokáže situaci zvládat prostřednictvím finanční podpory občanů a firem. Kabinet musí jednat ihned, jinak dojde k nevratným škodám v průmyslu a ožebračení lidí. A ti si to nejspíš nenechají líbit.

Autor je energetický expert a bývalý šéf Pražské plynárenské