Výrobní linkou putuje kus za kusem řada stříbřitých kovových dílů. Zkušené dělnice je balí a posílají dál do světa. Na konci řetězce se z dílů vyrobených v podniku Tokoz ve Ždáru nad Sázavou stane součást stolků prodávaných po světě v obchodních domech IKEA. Vedle toho Tokoz chrlí s pomocí více než pěti set zaměstnanců také řadu kovových dílů pro světové automobilky.
A současně zůstává jedním z tuzemských lídrů ve výrobě zámků. „Kapitálově jsme ryze česká firma,“ říká Vladimír Chládek, který podnik vlastní se svou rodinou. Jeho předci sice mezi zakladatele Tokozu nepatří, přesto měl podnik od začátku rodinný charakter, který na pět desetiletí přerušila jen socialistická éra.
Kuponovka do Tokozu nedorazila
Na začátku příběhu žďárské továrny byl pražský železář Jaroslav Rousek. Přestěhoval se na Vysočinu a v roce 1920 vybudoval na okraji Žďáru továrnu Jaro J. Rousek. Po únorovém puči Rouskovi o svůj majetek přišli a podnik dostal nové jméno: Továrna na kovové zboží (odtud zkratka Tokoz). V restitucích pak rodina získala zpět divizi vyrábějící rybářské náčiní.
Hlavní část podniku se vyhnula nástrahám kuponové privatizace a stát firmu poslal do prodeje přímo. Dva pokusy o privatizaci veřejnou soutěží však nevyšly. „V Tokozu jsem začínal jako technolog ještě za socialismu, od roku 1992 jsem byl ředitelem státního podniku. Když se Fond národního majetku pokusil v roce 1998 podnik napotřetí prodat, rozhodli jsme se se společníkem, že do toho půjdeme,“ vzpomíná šéf a majitel společnosti. Ještě před krizí vyplatil společníka a od té doby patří továrna jen Chládkům.
Tokoz se za dobu své existence stal synonymem pro původní českou zámkařinu. Zámky to však ve Ždáru nekončí. Kromě dodávek pro nábytkáře vyrábějící pro IKEA, díly stavebního kování nebo pro automobilky, vyrábí společnost bezpočet dalších drobných dílů, jichž si člověk za běžných okolností skoro nevšimne.
| Tokoz, a. s. (2014, v milionech korun) | |
|---|---|
| Majitel | Vladimír Chládek s rodinou |
| Tržby | 650 |
| Provozní zisk | 17 |
| Čistý zisk | 6 |
| Počet zaměstnanců | 500 |
Z tuzemských odběratelů si například Siemens u Tokozu objednává kryty pro motory vyráběné v Mohelnici.
„Zakázková výroba je určitě zajímavá a důležitá, přesto bychom rádi významně rozvíjeli i vlastní produkci,“ líčí svou vizi Chládek.
Továrník z Vysočiny ale současně připouští, že na dodávkách pro jiné výrobce typu automobilek je Tokoz závislý. V současnosti se na tržbách firmy podílejí z osmdesáti procent. Již od první republiky závod dělal také rybářské pruty a navijáky. Jejich produkci ale už odzvonilo. V současnosti s navijáky značky Tokoz obchodují již jen rybářští fajnšmekři na aukčních portálech.
Čínské padělky v Africe
Na domácím výrobním kolbišti Tokoz moc konkurence nemá. Největším soupeřem je Assa Abloy, nadnárodní koncern, který má v tuzemsku výrobní základnu v Rychnově nad Kněžnou a vlastní tradiční značku zámků Fab. Obě společnosti se utkávají také na trhu cylindrických vložek. Tedy v segmentu, do kterého se Tokoz pustil teprve před několika lety, ale hodně od něj očekává. Do republiky se samozřejmě dováží kvanta dalších konkurenčních zámků.
Na zahraničních trzích už ale mají Žďárští situaci o poznání tvrdší, protože tam značka Tokoz tak známá není. Na vývoz přitom směřuje kolem šedesáti procent produkce. Zámky z Tokozu byly celá desetiletí populární například v Africe. „Ještě kolem roku 2002 jsme do Afriky dodávali kolem jednoho milionu zámků ročně,“ vzpomíná majitel podniku. Jenže pak nastoupila tvrdá asijská konkurence. A to i s padělanými produkty, které měly budit dojem originálních zámků Tokoz.
Čínské padělky byly jedním z hlavních důvodů, proč letos skončila výroba legendárního zámečku, který zdobil nejednu šatní skříňku. Profesionálové ho znali pod názvem Tokoz 395. „Přestože jde o úspěšný český průmyslový výrobek, bylo jeho stažení z portfolia nezbytné,“ říká Chládek.
Cíl: miliarda
Firma se však v současnosti pokouší vrátit Číňanům úder a naopak na tamní bohatnoucí společnosti vydělat. „Kromě nákupů v Číně se tam pokusíme také nějaké výrobky prodat. Posiluje tam střední a vyšší třída, které nabídneme naše nejlepší výrobky, tedy ty nejbezpečnější a nejdražší, a samozřejmě nějak zajímavé provedením, užitnou hodnotou,“ líčí exportní plány šéf Tokozu.
Tržby firmy se pohybují kolem 650 milionů korun. „Naším cílem je dostat se během několika let na miliardu,“ říká Chládek. K vyššímu výkonu se společnost hodlá dostat také pomocí velkých investic. Za poslední dekádu investoval Tokoz přes půl miliardy korun. Loni například vybudovala zbrusu novou nástrojárnu. „Nástrojárna je srdce firmy. Bez jejího nářadí bychom se neobešli,“ vysvětluje žďárský továrník. Právě v nástrojárně pracují ti nejkvalifikovanější zaměstnanci podniku.
Hledání cesty na východ
Tokoz se rozhodl výrazně rozšířit byznys na Ukrajině. Firma tam vidí příležitost posílenou paradoxně probíhajícím konfliktem na východě země. Tokoz již na Ukrajině uzavřel dohodu s místním partnerem o spolupráci. „Naše produkty pro mechanické zabezpečení potřebují lidé, i když se kolem nich bojuje, tehdy možná víc než jindy,“ uvedla manažerka exportu Tokozu Michaela Valoušková.
Proti tomu v Rusku podnik z Vysočiny přešlapuje na místě. „Naše obchodování s Ruskem nyní stagnuje.
Není to přímo vlivem sankcí, na ruském trhu máme deficit dlouhodobě a je naším velkým cílem to změnit,“ dodala Valoušková. Kromě východoevropského trhu plánuje Chládkova společnost zkusit štěstí i v Číně.
Firma s tržbami kolem 650 milionů a 500 zaměstnanci je závislá na vývozu, což kopíruje situaci v celém průmyslu. Šéfové strojírenských firem to však považují za jeden z pilířů svých optimistických očekávání na letošní a příští rok, vyplynulo z nedávného průzkumu společnosti CEEC Research.
