První čtvrtletí na finančních trzích dalo analytikům ukázkovou lekci toho, jak moc se mohou mýlit
Blíží se konec prvního kvartálu a pokusy spočítat budoucnost zase dostaly na frak. Americké akcie, favorizované jednak díky dříve silným makroekonomickým datům a také díky slibným očekáváním od nové Trumpovy administrativy, zaostávají letos za Evropou zhruba o 15 procent. Nepomůže jim ani započtení čtvrtého kvartálu loňského roku – za poslední půlrok vede Evropa o 12 procent. Dále ztracená, údajně neinvestovatelná Čína, reportuje prostřednictvím indexu v Hongkongu letošní růst 20 procent.
Na dluhopisovém trhu to není příliš jiné. Na přelomu roku analytici přemítali o možnosti překročení výnosu desetiletého amerického státního bondu přes pět procent. Nakonec trh nabral úplně opačný, jižní směr a koketuje s hodnotou čtyř procent na úrovni 4,2 procenta ročně.
V Evropě zase bylo téma „slabý ekonomický výkon a plány ECB dostat úrokové sazby níže“. Místo toho německý desetiletý státní dluhopis atakuje tříprocentní výnos, hodnotu naposledy pozorovanou okolo září 2023. A to jsou, mimochodem, nejvyšší hodnoty od roku 2011.
Natolik akcentovaný rozdíl mezi holubičí monetární politikou ECB a téměř jestřábím přístupem Fedu nyní, o pár měsíců později, vypadá nevýrazný. Trh pro letošek čeká tři snížení amerických sazeb o 25 bazických bodů a čtyři v Evropě (ECB již dvě z toho dodala).
Když už se o tom píše, je po všem
Co si z toho lze odnést? Spíše to připomenutí, že člověk neví, co bude, nikdy to nevěděl a vědět to nebude. A za druhé, že pokud cítíte, že s vašim názorem souhlasí každý, tak moc nevyděláte. Názor, který nezvedne ani jedno obočí, mnoho nadprůměrného nepřinese.
A kam dál? Až budou titulky novin plnit špatné zprávy o výkonu amerických akcií (technologie letos odepisují téměř deset procent) a o tom, jak jim Donald Trump škodí, bude čas navyšovat akcie USA. V našem smíšeném portfoliu jsem se technologickému sektoru vyhýbal poslední dobou jako čert kříži. Ale teď už možná nastal čas. Udělali jsme první nákupy.
