Zesnulý námořník dal neziskovkám 40 milionů. Většina Čechů se darovat teprve učí
Zatím je to jen signál pod vodou – Češi se teprve učí odkazovat v závětích své úspory na dobročinné účely. Jedním z prvních takových signálů je poslední vůle bývalého námořního kapitána Jana Hurta, který po roce 1968 emigroval do Kanady a nyní svůj život zpečetil darem deseti milionů korun pro neziskovku Člověk v tísni a třiceti milionů pro další organizace.
Je to příběh, který může ilustrovat počínající změnu v přemýšlení o vlastním odkazu. Ne náhodou přišel od člověka, který strávil většinu života za oceánem. Jan Hurt se po emigraci stal kapitánem lodi a těžil ropu v Severním ledovém oceánu. Kvůli práci nevydrželo ani jedno z jeho dvou manželství, děti neměl žádné.
Téměř až do důchodu pracoval vždy půl roku na moři a půl roku byl doma. V práci ale pokračoval i v důchodovém věku – jako lodivod asijských lodních společností zůstal věrný Severnímu ledovému oceánu. Když se vrátil do Čech, nikdo z rodiny ani blízkých nevěděl, jak moc díky investování nemalé části kapitánského platu na burze vydělal. V závěti zmínil, že společnost Člověk v tísni si vybral kvůli jejímu dobrému jménu, protože jí věřil, že dar využije prospěšným způsobem.
Ze své pozůstalosti pro dobročinné účely rozdělil téměř 40 milionů korun. Mezi obdarované zařadil ještě Univerzitu Karlovu a Nadaci Vize. Během svého života obdobně pomohl také několika dobročinným organizacím v Kanadě.
V Česku není dosud lidí jako on mnoho, ale situace nahrává změně. Podle březnového průzkumu agentury IPSOS je darování prostřednictvím závěti pro většinu české veřejnosti stále neznámé – více než polovina lidí o této možnosti nikdy neslyšela, další třetina ale ví, že tato možnost existuje, byť o ní nemá bližší představu. Zároveň se ale ukazuje, že Češi mají k filantropii pozitivní vztah a pomáhat druhým považují za důležité. Až 83 procent z nich se do pomoci aktivně zapojuje a výše darů roste.
Hana Řezníčková z Prahy patří mezi ně. Do okruhu svých dědiců hodlá zařadit Nadaci rodiny Vlčkových. „Jsem přesvědčena, že peníze a štěstí spolu velmi často nesouvisí. Lidi, kteří mají peněz málo, může nějaký finanční obnos učinit šťastnějšími. Ale nad určitou hranicí, i když to je hodně individuální, ještě více peněz většinu lidí šťastnějšími neudělá. Velmi často je to naopak. Ale pokud jim to jejich situace umožňuje, podpora darem nebo odkazem v závěti organizaci, které si váží a která dělá dobrou věc, dárci radost dělá,“ říká.
Pravidelně přispívá na činnost Dobrého anděla a Zdravotního klauna. Darování pro ni není otázkou přebytku, ale hodnot: „Přemýšlím ale také, co se s mým majetkem stane po smrti. Rozhodně pro mne není téma smrti tabu a nechápu lidi, kteří si myslí, že sepsat závěť znamená brzo zemřít. Odkaz jakékoliv částky v závěti instituci, kterou se rozhodnu obdarovat, může přispět i po mé smrti k lepšímu světu a podpořit téma, které považuji za důležité… Mě darování prostě baví,“ doplnila.
Výbor dobré vůle Olgy Havlové (VDV) také získal v uplynulém roce dva významné dary ze závětí. A to od paní Vlasty Šindelářové a Milušky Novákové z Prahy v celkové hodnotě 3 750 000 korun. Díky nim VDV podpořil celou řadu organizací, které poskytují služby seniorům.
V dárcovství rezonuje coby období každoročně září. Na třináctý den v měsíci připadá Mezinárodní den závětí. V desítkách zemí po celém světě se děkuje dárcům a dárkyním, kteří se rozhodli tímto způsobem podpořit dobročinné organizace. Koalice Za snadné dárcovství proto v září již podvanácté vyhlásí kampaň Měsíc dobročinné závěti. Jejím cílem je zvýšit povědomí o této formě podpory.
„Snažíme se na příkladech existujících dárců nabourávat tabu, která téma závěti v české společnosti stále provázejí,“ uvádí Monika Kofroňová, jedna z letošních mluvčích kampaně a současně manažerka péče o dárce v Knihovně Václava Havla. „Dar ze závěti je nejen užitečný, ale i velmi osobní způsob, jak podporovat dál to, co nám v životě dává smysl,“ dodává.
