Summit Trumpa a Putina na Aljašce působí jako pomalá porážka Ukrajiny
Místo konání je symbolické, prohlásil bývalý realitní magnát a nynější prezident USA Donald Trump. O chvíli později oznámil, že právě na Aljašce – kterou Rusko před 158 lety prodalo Americe za 7,2 milionu dolarů – se setká s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Ten se zde podle všeho pokusí prosadit „dohodu století“, v níž chce přimět Kyjev, aby mu postoupil části území, které ruská armáda dosud neobsadila.
Podmínky pátečního summitu výrazně hrají do karet Moskvě. Není proto divu, že Putin po měsících falešných jednání příležitost přivítal. Jen těžko si lze představit, že by z bilaterální schůzky mohlo vzejít řešení, které by pro Ukrajinu nebylo zničující, píše v analýze CNN. Kyjev a jeho evropští spojenci proto reagovali s pochopitelným znepokojením na první návrhy. Trumpův zmocněnec Steve Witkoff totiž navrhl, aby Ukrajina postoupila zbývající části Doněcké a Luhanské oblasti výměnou za příměří.
Kreml se dlouhodobě snaží získat území bez boje. Nyní Putin našel spojence v osobě Witkoffa, který v minulosti projevil benevolentní postoj k ukrajinské suverenitě a k požadavku, aby země ve čtvrtém roce invaze opustila města, při jejichž obraně padly tisíce vojáků.
Ukrajina může jen tratit, nemá co získat
Jak by takový návrh vypadal v praxi? Rusko by brzy mohlo zcela obklíčit dvě klíčová města v Doněcké oblasti – Pokrovsk a Kosťantynivku – i s ukrajinskými jednotkami, které je brání. Kyjev by se jich teoreticky mohl vzdát, aby ušetřil síly pro další měsíce bojů. Zbytek Doněcké oblasti, zejména Kramatorsk a Slovjansk, by pak čelil ještě horším vyhlídkám. Žijí tam tisíce civilistů a Moskvu by potěšil výjev na evakuovaná města, do nichž ruská vojska napochodují bez jediného výstřelu.
Odmítnutí prezidenta Volodymyra Zelenského, který v sobotu ráno jednoznačně vyloučil postoupení území, tak odráží dilema vrchního velitele. Musí balancovat mezi hněvem svých vojáků a hluboce zakořeněnou nedůvěrou ukrajinské veřejnosti vůči sousedovi, který každou noc bombarduje jejich města.
Co by Kyjev mohl získat zpět v rámci „výměny“, o níž Trump hovoří? Snad jen malé pohraniční úseky v Sumské a Charkovské oblasti, které nyní okupuje Rusko a které Moskva označuje za „nárazníkovou zónu“. Reálně ale sotva něco víc.
Vyhlídky na zastavení bojů jsou slabé
Hlavním cílem je příměří – i to je však málo pravděpodobné. Putin dlouhodobě tvrdí, že okamžitý klid zbraní, o nějž žádají USA, Evropa i Ukrajina, je nemožný, protože je podle něj třeba nejprve vyřešit „technické otázky“ včetně logistiky. Sotva se dá čekat, že svůj postoj změní právě teď, kdy má na východní frontě převahu.
Evropa se zároveň obává opakování neúspěchu britského premiéra Nevilla Chamberlaina, který v roce 1938 nedokázal čelit nacistickému Německu. Hrozí, že i tentokrát se „kus papíru“ podepsaný Kremlem ukáže jako bezcenný – Moskva by mohla příměří využít jen k přeskupení sil před další ofenzivou.
Putin přitom od začátku jasně říká, co chce: podmanění či okupaci celé Ukrajiny a zásadní přetvoření vztahů s USA, včetně ukončení podpory Kyjeva. Jeho poradce Jurij Ušakov označil Aljašku za ideální místo pro jednání o ekonomické spolupráci mezi Washingtonem a Moskvou a naznačil, že navrhl i návrat summitů do Ruska.
Hrozí oteplení vztahů mezi Ruskem a USA
Existuje riziko, že se Trump a Putin sblíží natolik, že americký prezident bude ochoten tolerovat další schůzky mezi jejich poradci o podmínkách dohody a příměří. Kyjevu by pak mohl být předložen plán výměny či zabrání území, který by byl plně ve prospěch Moskvy. Zároveň by se mohlo stát, že USA podmíní další vojenskou pomoc a sdílení zpravodajských informací přijetím této dohody. Situace by se proměnila v diplomatický kolotoč, v němž by francouzský prezident Emmanuel Macron znovu a znovu volal Trumpovi – a Putin by získával čas k pokračování ofenzivy.
Od doby, kdy se Trump naposledy intenzivně zabýval Ruskem – při hádce se Zelenským v Oválné pracovně – se mezitím změnily dvě věci. Za prvé, do hry vstoupily Indie a Čína. Indie riskuje zavedení 25% cel na svůj export během dvou týdnů, Čína zase čeká, jaké škody utrpí. Obě země v posledních dnech telefonovaly s Kremlem, což mohlo Putinovi dodat impuls k setkání s Trumpem či jiným diplomatickým gestům. Zároveň se obávají, že Trumpovy sekundární sankce ohrozí jejich dovoz ruské energie.
Za druhé, Trump tvrdí, že jeho pohled na Putina se změnil. Šéfa Kremlu nyní označuje za „zklamání“, „odporného“ a tvrdí, že jím „manipuluje“. Přesto mu nedokázal skutečně uškodit – jeho hrozby a ultimáta často vyšuměla bez odezvy. Je ale obklopen poradci a republikány, kteří mu připomínají, jak daleko už v této politické linii zašel.
Mnohé se ještě může změnit. Ale nad celou situací visí stín zlověstného scénáře. Putin už získal první pozvání do USA po deseti letech, aby jednal o „míru“ na Ukrajině – bez účasti Ukrajiny – a o dohodě, která by mu umožnila získat další území bez boje. A to ještě předtím, než začne na Trumpa působit svou pověstnou osobní diplomacií. Do pátku zbývá několik dní, ale už teď to vypadá jako pomalá porážka Kyjeva.
