Rok 2012 ve znamení starostí a obav

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: profimedia

Nejen český prezident Václav Klaus očekává, že rok 2012 nebude lehký a bude v něm řada riskantních událostí. Ani světoví politici nehýří optimismem a v tom se s nimi vzácně shodnou také komentátoři světových listů. Ekonomika ani dění v mezinárodní politice žádné velké důvody k vyhlížení světlých zítřků nedávají. Rok 2012 bude ve znamení boje o přežití eura, opatrného sledování vývoje v arabském světě a volebních klání hned ve čtyřech zemích klíčových pro světové dění.

Süddeutsche Zeitung

Rok souboje systémů

Uplynulý rok byl obdobím revolucí a protestních hnutí, které se vesměs odvolávaly na základní hodnoty Západu: demokracii, transparentnost, odpovědnost. Rok 2012 ukáže, jak si tyto hodnoty stojí doopravdy. Bude testem demokracie. Půjde také o stále pravděpodobnější duel systémů (USA a Čína), tedy o soutěž mezi demokracií a autokracií. Volby v Rusku, Francii, Číně a USA poslouží jako zkouška států a jejich systémů. Pokud egyptská vojenská vláda dodrží své závazky, bude si i tato země moci svobodně zvolit prezidenta. Každé takové rozhodnutí má nejen zásadní vliv na životy lidí v dané zemi, ale i v sousedství, ba v celém světě. Udržitelnost evropského projektu bude záležet na znovuzvolení Nicolase Sarkozyho. Jeho největší konkurent François Hollande již dal najevo nechuť zachraňovat euro.

O vztahu další kandidátky na Sarkozyho post Marine Le Penové k evropské integraci se není třeba zmiňovat.
Půjde o důležité volby i pro Německo, neboť se bude jednat o přežití eura. Opět se ukazuje, jak nepřipravená tato unie Evropanů je. Jeden národ může rozhodnout o osudu kontinentu, než obyvatelé ostatních zemí vůbec stihnou promluvit.
Nejdůležitější test vlastního systému čeká Rusko. Zemi s potěmkinovskou demokracií, zdánlivými stranami, zdánlivým pluralismem a Putinovou kontrolou.

Financial Times

Oživení? Křehké!

Nejzávažnějším problémem budoucího roku je křehkost eurozóny. Podle OECD dojde mezi roky 2011 a 2012 v eurozóně ke snížení rozpočtových deficitů o 1,4 procenta HDP, zatímco ve Spojených státech jen o 0,2 procenta HDP.

Nebezpečí pro eurozónu představuje fakt, že veřejný i soukromý sektor se budou o zeštíhlení snažit současně. To je recept na dlouhodobý propad. Vlády bez důvěry trhů jsou odsouzeny ke zpřísňování fiskálních pravidel při absenci pobídek pro privátní a zahraniční kapitál. Pro tyto země je vidina celoevropské recese noční můrou. V této souvislosti je nabídka levného tříletého financování bank od ECB na úrovni paliativní péče – chytré, ale nedostatečné. Země s vysokými příjmy spustily před nedávnem řadu fascinujících experimentů. Jedním z nich byla deregulace finančního sektoru a růst tažený poptávkou po bydlení. Nepovedlo se. Dalším byla ostrá intervenční odpověď na finanční krizi. To funguje – více méně. Nejčerstvějším je snižování zadluženosti. Na soud si ještě musíme počkat.

Každopádně v Evropě tento pokus probíhá současně s nejambicióznějším projektem vůbec – měnovou unií zemí s minimální finanční solidaritou, zranitelnými bankami, nepružnými ekonomikami a odlišnou konkurenceschopností. Hodně štěstí v roce 2012!

The Washington Post

Nový rok

V roce 1918 publikoval Oswald Spengler knihu Zánik Západu, jež se sice v Americe nestala bestselerem, ale idea předvídání zániku či pádu civilizace se později ukázala mít nemalý komerční potenciál. I letošní predikce nás vedou k obavám z budoucnosti. Ekonomika v USA i Evropě skomírá, jinde rostou ekonomičtí a možná i vojenští vyzývatelé. Jsou to velká témata, ale tato zem si už prošla horšími věcmi. Andrew Roberts píše v knize „Bouře války“ o tom, jak Adolf Hitler prohlašoval v roce 1942 v Říšském sněmu: „Tahle válka je zásadní konflikt, který vyústí v novém miléniu. Jak Roberts píše, Hitler měl vlastně pravdu. „Německo je dnes mírovou, právní, liberální demokracií stejně jako Itálie. Polsko a Rusko jsou hrdými nezávislými slovanskými státy.

Obnovená Francie má vůdčí úlohu v Evropě. Židovský lid nejen přežil, ale má i vlastní demokratický stát, částečně kvůli holokaustu. USA, jimiž Hitler pohrdal jako státem černochů a Židů, jsou dnes největší mocností.“ Vítězství ve válce mělo strašlivé náklady, ale následný mír byl příkladnou epochou obnovy a prozíravosti. Amerika se postarala o své veterány, poslala miliardy dolarů do Evropy, znovuotevřela zemi, odbourala rasové předsudky a stála u zrodu mezinárodních institucí. Takové kroky vyžadují racionální a osvícené vedení. Čeká nás v tomto roce něco podobného?