Ropa zlevňuje díky vysoké nabídce. Ropné kartely snižují produkci
Krátkodobě je vývoj cen ropy hlavně o poptávce. Dlouhodobější trendy jsou především o nabídce a na tu si mohl udělat obrázek každý sám od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Na Rusko byly uvaleny tvrdé sankce a řada západních zemí se postupně přidala k dobrovolnému embargu na ruskou ropu. K tomu se později přidalo i embargo oficiální na dovozy z Ruska a na ropné deriváty. Logicky šlo o kroky, které měly způsobit trvale vyšší ceny ropy, ale je tomu naopak. Možná právě proto, že sankce nějak fungují a západní země musejí snížit inflaci.
Ropný kartel OPEC+ nedávno snížil v reakci na bankovní krizi v USA produkci o milion barelů denně. Spojené státy jsou konzumentem ropy číslo jedna a spolknou dva z 10 milionů vyprodukovaných barelů denně. Rostoucí úrokové sazby, slábnoucí dynamika ekonomického růstu, vysoká inflace a postupný pád čtyř středních bank jsou dostatečné argumenty k tomu, aby obavy z poklesu poptávky byly namístě. I přesto Mezinárodní energetická agentura (IEA) zvýšila výhled globální poptávky pro rok 2023 o 400 tisíc barelů denně. Zatímco Wall Street očekává recesi, otevření čínské ekonomiky je rychlejší a silnější, než se očekávalo, a poptávce v Indii stále nestojí nic v cestě. Evropa díky nižším cenám energií dokonce očekává rychlejší návrat k ekonomickému růstu. Zdá se, že rozvíjející se trhy jsou silnější a důležitější než samotné Spojené státy, i když ty jsou stále jasným lídrem. Kombinovaná spotřeba ropy Číny a Indie se očekává letos nad 21 milionů barelů denně, zatímco Spojené státy budou potřebovat 20 milionů. Kontrast mezi Spojenými státy a zbytkem rozvíjejícího se světa tedy dostatečně argumentuje pro očekávaný růst globální poptávky. Na to by měla cena ropy reagovat růstem, ale to by nesměly tak dobře fungovat západní sankce.
Nejde jen o Rusko, ale sankce zužují také produkci v Íránu a Venezuele. Tam je hlavní důvod klesajících cen ropy v dlouhodobějším trendu. Jde totiž o nabídku. Ruská produkce je jen 300 tisíc barelů pod 10 miliony, na kterých byla před začátkem invaze. Venezuelská produkce rostla od začátku roku o 10 procent a íránská rostla minulý měsíc na čtyřletá maxima. Většina této ropy končí v Číně a v Indii. Podle obchodníků přebrandovaná na ropu pocházející například z Malajsie. Černý trh s ropou roste a kdo má zájem, miliony barelů jsou k dispozici, a ještě k tomu s pořádnou slevou, která tlačí obecně obchodované benchmarky ještě níže. Jedním z největších příběhů je klesající cena nafty, která je brána jako nejlepší proxy pro ekonomiku. Za jejím poklesem však stojí z velké části fakt, že Evropa nemůže dovážet ruskou naftu, a tak ji kupuje například z Indie, která zpracuje ruskou ropu na indickou naftu a Evropa může vesele jezdit za nižší ceny. Znamená to, že sankce nefungují? Znamená to, že jejich prioritou je udržet trh s ropou dobře zásobovaný a zároveň napřímo odstřihnout Rusko. I když za cenu povolení Rusku a Íránu prodávat ropu. Inflace je přece jen stále problémem číslo jedna, a proto možná přísnější sankce teď nikdo nechce.
Vyšší ceny ropy dávají smysl kvůli dlouhodobé podinvestovanosti sektoru a politickým tlakům. Pravidla hry však nejsou pro všechny stejná. Více než 10 procent ropy na trhu se prodává s výraznou slevou. Saúdská Arábie o tom moc dobře ví a bude nejspíš tlačit na další snížení produkce, kterou například Rusko zatím stále nedodalo. V tomto prostředí stačí mírný poptávkový šok, například z největší ekonomiky světa, a cena ropy může jít klidně o něco níže. Právě největší světová ekonomika ale potřebuje naplnit zásoby, které nesmyslně rozpustila minulý rok. Také se blíží léto, které je typické růstem poptávky. Západní země potřebují nízké ceny ropy, OPEC potřebuje vyšší a Rusko potřebuje hlavně hotovost. Investoři potřebují nějakou jistotu, ale zde se hledá těžko.
Autor je analytik XTB.
