Spojení Maláčové s komunisty se odehrává z vůle Zemana a Babiše
Až se historie zeptá, bude do ní Jana Maláčová zapsána jako hrobařka sociální demokracie. A navíc z nízkých pohnutek. Fierlinger v sukni. Tak by mohl člověk soudit, pokud by aktuální výzvu ke „sjednocení levice“ vnímal podle ryku na liberálních sociálních sítích a podle úprku zbylých osobností ze sociální demokracie pryč ze strany.
Faktické škemrání o místa na kandidátkách u ultrapravicových komunistů ze Stačilo!, ať už je to tedy cokoli, je skutečně jakousi katarzí smutné cesty, kterou bývalá ČSSD nejpozději v roce 2017 nastoupila. Což ale neznamená, že je na ní cokoli překvapivého.
Forma, kdy SOCDEM nejprve jednání v únoru ukončila se slovy, že Konečná a spol. nechtějí prosazovat levicová témata, jsou antisystémoví, a navíc straší referendem o vystoupení z EU, o NATO nemluvě, a náhle volá po sjednocení na levicových tématech, je natolik podezřelá, že vyvolává otázku, kde se vůbec vzala.
Za vším hledej Zemana
Tak jako tolikrát v minulosti u rozkladných prvků sociální demokracie hledejme pod heslem Zeman. Ano, Miloš Zeman. Ten v polovině května v podcastu Chuť moci přiznal, jak moc ho mrzí, že se SOCDEM se Stačilo! nedohodla. A dodal, že ho o domluvu Maláčové požádal Andrej Babiš. „V této kanceláři jsem říkal Janě Maláčové, že pokládám za chybu, že se tyto dvě dámy nedohodly. Odpustil jsem si bonmot, že když se sejdou dvě dámy s výrazným egem na jednom bitevním poli, tak místo spojenectví může následovat rivalita. Nechtěl jsem to v žádném případě přirovnávat ke komunikaci dvou domovnic na pavlači, to je mně bytostně cizí,“ řekl exprezident ve své obvyklé póze rádoby vtipného mudrlanta.
Když nyní Maláčová říká, že smyslem výzvy je nepropadnutí hlasů levice, víme, čí je to kromě zúčastněných dvou subjektů zájem. Propadlé hlasy jsou Babišova noční můra z roku 2021, tehdejší neúspěch ČSSD a Přísahy ho straší doteď a bere na sebe podobu nejistého letošního výsledku komunistů a ještě horších vyhlídek SOCDEM, Přísahy a Motoristů. Stálo mu to za to, aby se za Zemanem vydal a poprosil ho o intervenci.
Jak posílit Babišovu příští vládu
Smyslem výzvy tedy je především posílit Babišovu schopnost složit koalici, případně vládnout sám s podporou Stačilo!, které je pro něho zjevně přijatelnější než nutnost poklonit se Okamurovi.
Pokud si 24 členů předsednictva SOCDEM nechalo od Maláčové s Lubomírem Zaorálkem nabulíkovat cokoli jiného, počínaje tedy zářným spojováním levice se subjektem, který ještě před pár týdny dost levicový nebyl, je to jen jejich slepota. Kroky sociální demokracie se nejpozději od konce expremiéra Bohuslava Sobotky vydávaly podivnými stezkami.
Pohřeb silného odkazu
Vzpomeňme si na Milana Chovance, který si v době uprchlické krize bral do kanceláře brokovnici a fotil se s ní na sociální sítě. Čínskou a kremelskou anabázi Jana Hamáčka, smutného klauna covidové éry. A samozřejmě nástup Maláčové, hustou dvojku s Matějem Stropnickým a námluvy s extremisty.
Přesto nám sociální demokracie i mnohé dala. Jiřího Paroubka, bez kterého by byla česká politika méně veselým místem. A politické vraždy, když už jsme u toho. Opoziční smlouvu. Ale také jedno z nejkultivovanějších premiérství v podání Vladimíra Špidly. A nesporný fakt, že nás minimálně spoludovedla do Evropské unie a NATO, čímž naplnila jeden z nejhlasitějších požadavků sametové revoluce – ten o návratu do Evropy, kam patříme.
Spoluprací se subjektem, který má rozkolísání tohoto výdobytku a geopolitické jistoty přímo ve své politické DNA, a je teď nepodstatné, z čích not tak předčítá, Jana Maláčová i se svým pobočníkem Lubomírem Zaorálkem splachují celou polistopadovou éru sociální demokracie hodně hluboko do kanálu.
