Trumpův „plynový kontrakt“ otřásá německou energetikou. OZE čeká těžší boj
Celní dohoda se Spojenými státy, která zvedne dovozní cla ze zemí EU na 15 procent, dál hýbe německým byznysem. Je obecně považovaná za nevýhodnou, i když se s ní jednotlivé společnosti srovnávají a řada exportérů – podobně jako ti čeští – se na novou realitu už dávno připravila.
Existují ale i dopady, které na první pohled nejsou vidět, ale jejich účinek může postupně otočit směřování celé společnosti. Řeč je o závazku Evropské unie na dovoz americké fosilní energie v hodnotě 750 miliard dolarů. Americké jaderné palivo, zahrnuté do kontraktu, už Německo nevyužije, ropu a plyn ale ano. Zejména LNG, pro něž Němci postavili nové terminály na severu země. Z 84 procent jsou totiž připravené nabírat zkapalněný plyn právě z USA, i když v daleko menším objemu, než by se vešlo do nového kontraktu.
Němci staví paroplynové elektrárny v kapacitě 20 GW/h, které mají sloužit jako stabilizační zdroje schopné vyvažovat výkyvy v síti, související s náběhem velkého množství energie z obnovitelných zdrojů. Ani tak ale nejsou schopni vstřebat americký plyn v objemu, který s Trumpem dohodla Evropská komise. I proto je tato část dohody přijímána jako neuskutečnitelná.
Američané nejsou schopni tolik vyvézt a Evropané, včetně Němců, zase tolik přijmout, zpracovat a distribuovat. Dohoda je nerealistická ve všech ohledech. Až na jeden – má velký symbolický dopad, podobě jako cla ve výši 15 procent, která řada politiků, politologů i ekonomických odborníků bere jako ponížení unie. Tedy té evropské, samozřejmě.
Trump prosazením svých požadavků na odebírání fosilních paliv nahlodal německý konsensus ve směřování energetiky do budoucna. Co bude s naším strategickým směřováním k OZE, když z druhé strany masivně poteče fosilní energie z Ameriky, zaznívá ve veřejné debatě.
Zákazníci přestávají věřit v OZE
Vypadá to jako anekdota, když média referují o tom, jak zákazníci ustupují od pořizování solárů nebo tepelných čerpadel, protože věří, že se další desetiletí pojede v Německu na plyn, včetně toho amerického, který je v největší ekonomice EU dosud druhým nejčastějším zdrojem, hned po plynu norském. Navíc to byla nová vláda Friedricha Merze a její ministryně hospodářství Katherina Reicheová, kdo bere plyn jako pevný základ energetické sítě a chce ho podpořit i finanční dotací. Aby byl přístupnější nejen pro podniky, které si trvale stěžují na drahou energii, ale i pro domácnosti, jež chtějí v nákladech na bydlení rovněž ušetřit.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
