Česká národní banka minulý týden podle očekávání ponechala úrokové sazby beze změny, a to poměrem hlasů sedm k nule. To se všeobecně očekávalo. Provedla ale dvě důležité změny, i když jedna z nich byla přece jen trochu překvapivá.
První byla změna rétoriky pro příští zasedání, kdy nově již ČNB nekomunikuje rozhodování o stabilitě versus zvýšení sazeb na příštím zasedání, ale naopak závislost na datech. Je tak možné, že v září mohou být sazby sníženy, byť to nečekáme. Každopádně tento posun vnímáme jako důležitý krok na cestě k začátku snižování sazeb.
Druhým a překvapivým krokem bylo zrušení intervenčního režimu. A to především z toho pohledu, že kurz koruny se stal pro ČNB klíčovou proměnnou, když klasický úvěrový transmisní kanál je kvůli nárůstu podílu úvěrů v eurech méně účinný, a stabilní koruna tak ČNB významně pomáhala se snížením inflace. ČNB tento krok komunikuje jako formální ukončení intervencí, protože již delší dobu aktivně ve prospěch kurzu koruny neintervenovala. To platí ale jen částečně, protože ČNB korunu podporovala slovně, což významně přispělo k tomu, že se držela pod hladinou 24 korun za euro.
Ukončení intervencí tak zcela intuitivně vedlo k oslabení koruny, na což se dá dívat jako na alternativu ke snížení sazeb, protože také vedlo k uvolnění měnových podmínek. V tomto ohledu s kolegy odhadujeme, že oslabení koruny od minulého týdne může být ekvivalentem ke snížení sazeb o zhruba 25 bodů. Vzhledem k protiinflačnímu vývoji v Česku a riziku možného útlumu HDP v Německu je to správná politika, byť bych se osobně klonil spíše k přímému poklesu sazeb.
Každopádně vzhledem k současným protiinflačním datům z české i evropské ekonomiky a očekávanému poklesu inflace ke dvěma procentům na začátku příštího roku je tak malé uvolnění měnových podmínek nedostatečné a bude třeba dalších kroků ještě v letošním roce.
Autor je analytik České spořitelny.
