Starostové a nezávislí (STAN) procházejí ostrým křtem vládní odpovědnosti. Hnutí, které bylo během dlouhých let v opozici zvyklé spíše útočit ze zajištěné obrany, se teď najednou ocitlo před brankou, kde se zatím válí spíše na zemi v bahně, než že by začalo sázet ukázkové góly.
STAN je evidentně zaskočený pozorností, která se tu obvykle politickým stranám u moci věnuje. Bylo to vidět ještě před jmenováním Fialovy vlády na případu nominanta na post ministra průmyslu a obchodu Věslava Michalika. On i Starostové celou situaci podcenili, jako kdyby vůbec předem nezvážili Michalikovy slabé stránky. Takže nakonec museli na poslední chvíli hledat náhradu.
Netrvalo to ani pár týdnů, když se objevily další nesrovnalosti, tentokrát ve financování STAN. Mnozí zkušení politici musejí kroutit hlavou, když vidí školácké chyby v příjímání darů od pochybných firem a podnikatelů. Po tak silném veřejném tlaku musela naposledy vracet sponzorské peníze před osmi lety ODS poté, co přijala milion od mladičké kadeřnice. Ale české politické strany jsou zřejmě nepoučitelné.
Naposledy STAN šokoval naivitou v případu poslance Jana Farského. Ani se mi nechce věřit, že by Starostové nepočítali s kritikou odletu svého poslance na půlroční vzdělávací stáž. Navíc v situaci, kdy Andrej Babiš (ale i mnozí koaliční partneři) čekají na jejich sebemenší chybičku, aby je mohli řádně vykoupat v jejich vlastní nezkušenosti.
O podstatu problému tady přitom vůbec nejde. Pokud by to tak bylo, musel by Andrej Babiš na svůj mandát rezignovat ještě dříve než Jan Farský. Pomineme-li jeho trestní stíhání a další nekonečné množství průšvihů, během minulého volebního období se omluvil z více než šesti tisíc hlasování. Podobně jako Karel Schwarzenberg nebo bývalá poslankyně SPD Jana Levová. To znamená, že tato trojice chyběla ve sněmovně de facto tři roky ze čtyř. Přesto ani na okamžik ani jeden z nich nezapochyboval o tom, zda svůj mandát nesložit.
Farský nakonec ze sněmovny odejde poté, co se proti němu postavili i politici z vládní koalice. Vlastně to od začátku nemohlo dopadnout jinak. Poslanec, který stojí za několika klíčovými zákony posledních let včetně registru smluv, regulace hazardu či rušení nezákonných exekucí, podcenil zdejší vnímání poslanecké funkce. Lidé chtějí své poslance primárně vidět sedět a zvedat ruce ve sněmovně anebo aspoň předstírat, že tak činí.
Ale odjezdy na pracovní či vzdělávací stáže se na Malé Straně prostě nenosí. Jednou jsi zvolen, tak seď. Je celkem jedno, že neumíš žádný cizí jazyk a tvé vzdělání končí u Rozvadova, v české sněmovně je třeba hlavně dělat, že makáš. Přitom realita v korporacích je dnes už úplně někde jinde. Půlroční stáže či sabatikly vrcholných manažerů po dvanácti letech nepřetržité práce jsou naprosto běžné.
Farský sám udělal několik chyb. Odezvu veřejného mínění na svou stáž si mohl otestovat už před volbami. Bylo by to i transparentnější ve vztahu k jeho voličům. Ale politika, který se celou svou poslaneckou kariéru bije za transparentost, nenapadlo nic jiného než odkrýt karty jen pár dnů před svým odjezdem. To byl také jeden z argumentů, který jeho kritici využívali nejčastěji.
A kdyby Farský na svůj poslanecký mandát rezignoval sám ještě před spuštěním laviny kritiky, mohl snadno letos kandidovat v senátních volbách a dalších šest let ovlivňovat legislativní proces podobně úspěšně jako doposud. Jenže kandidovat po veřejné kritice už je složitější. A tak Česko nejspíš přijde o výjimečného zákonodárce, kterých se tu za jedno volební období urodí jen několik.
