Vanda Horáčková Seidelová: Digitalizace školství nejsou jen tablety
Čtrnáct měsíců střídavých lockdownů a tvrdých opatření ukázalo silné i slabé stránky naší společnosti. Kromě typicky českého švejkovství s desítkami vtipných memes jako reakcí na aktuální dění umíme v těžkých chvílích také držet pospolu. Desítky tisíc lidí, které po nocích šily roušky, tiskly štíty, míchaly dezinfekci nebo vyráběly dýchají přístroje. Wow.
Na druhé straně je tu oblast, na kterou všichni tak trochu zapomněli. A co hůř, může nás to stát násobně větší daň než několikaletou inflaci či finanční dluh pro další dvě generace. Zapomněli jsme na naše děti. Uzavření škol a školek bylo zpočátku pochopitelné a určitě nezbytné. Jak šel však čas, toto téma se mělo stát jednou ze společenských priorit. Malé děti nedokážou vnímat časovou relativitu, žijí současností.
Proto pro ně týdny či měsíce samotky v zásadě znamenají denně prožívané nekonečno. Jaké škody na dětské psychice zanechal poslední rok, budeme teprve zjišťovat. Digitalizace vzdělávání nemá být ve 21. století luxus, ale standard. Až covidkrize reálně ukázala, jak tristně nepřipravený byl sektor vzdělávání na přechod do digitálu. Pouze díky nadstandardnímu nasazení učitelů to ještě tak nějak drží pohromadě. Mluvím však o systémových nastaveních, včasné informovanosti, a hlavně o vizích a strategii.
Možná se nám zdá, že jsme rok tak nějak zvládli. Ale rok pro malé děti nebo teenagery je reálně velká část jejich dosavadního života. Česko je bohužel světovým rekordmanem v délce uzavření škol. Obávám se, že psychické i objektivní problémy, které jsme tím napáchali, nás mohou dohánět ještě za několik desetiletí, kdy tato generace doroste a povede naši zemi, firmy, založí vlastní rodiny. Ale ještě není úplně pozdě. Pojďme se poučit, nastavit nový normál a připravit se na to, že věci nemusejí být tak jako dřív. Pojďme využít technologie chytře.
Digitalizace vzdělávání nemusí znamenat jen zakoupení interaktivní tabule do učebny chemie a pohození pěti tabletů do kabinetu, ale ani výměnu učitelů za roboty či počítače a jiné absurdní scénáře. Technologie má sloužit lidem a přinášet úsporu času, peněz i energie. Ty je pak možné využít mnohem efektivněji tam, kde je to skutečně potřeba, na samotné děti.
Pojďme si z toho všeho vzít to pozitivní a soustředit se na to důležité. Pojďme odbřemenit učitele i vedení vzdělávacích institucí od nesmyslné byrokracie. Nechme technologii řešit administrativu, papírování a rutinní agendy a učitele reálně trávit čas s dětmi. Pojďme upravit vzdělávací plány na kontext současnosti a místo detailního biflování roku narození a úmrtí každého Přemyslovce nebo řádu každého potoka naučme děti pracovat s informacemi a kde je najít i jak je vyhodnotit, učme je samostatnosti i kritickému myšlení. Veďme je k tomu, že je správné mít vlastní názor a umět se za něj postavit, učme je argumentovat a přijímat výhry i prohry. Naučme je využívat možnosti moderních technologií a toho skvělého, co díky nim dnes můžeme docílit, ať skutečně pochopí jejich význam, který je na hony vzdálen pouhému sledováním pohádek na YouTube.
Naučme děti finanční gramotnosti i respektu k ostatním. Vychovejme z nich dobré budoucí lídry, protože to, jaké děti vyjdou ze školek a škol dnes, taková bude naše země za dvacet let. Zde se každý den počítá. Začít můžeme všichni hned dnes doma se svými dětmi a to je nakonec ta nejlepší investice, investice do naší společné budoucnosti.