„Náš největší problém je, že nestačíme vyrábět. Jedeme na největší výkon za celou historii firmy,“ říká Markéta Jiráčková.
A historie je to pestrá. Současné majitelky Tima jsou v rodinné firmě už druhou generací.
U počátků byla jejich maminka Jitka Kalivodová. Přestože vlastnictví společnosti už před lety postoupila rovným dílem dcerám, je pořád její jednatelkou a k dění ve firmě má stále co říci.
Výrobě spodního prádla se Jitka Kalivodová věnovala ještě před rokem 1989 ve státním podniku Triola. Již tehdy brala obě dcery do podniku na brigády, později je zapojila i do dění v již zprivatizované firmě. Ta vznikla rozparcelováním obří Trioly, jejíž jméno v současnosti nese jeden z hlavních domácích konkurentů Tima.
Křest ohněm
Timo mělo po privatizaci několik spolumajitelů, postupně však odpadávali, až zbyla jen Jitka Kalivodová. Zhruba rok táhla podnik sama a pak se ho rozhodla předat dětem. „Měly jsme obrovský elán a pocit, že můžeme hory přenášet a skály lámat. A přestože jsme už ve firmě pracovaly, netušily jsme, co si na sebe bereme,“ vzpomíná na podnikatelské začátky Terezie Trusinová.
A to přesto, že v Timu se sestrou už dlouho manažersky působily. Skutečný křest ohněm ale přišel, když se v roce 2009 i do Česka vřítila krize. Novopečené majitelky podniku bojovaly s novou situací, se zděděným dluhem a hroutícími se trhy. Ve světle tvrdé zkušenosti si obě sestry nemohou vynachválit, že nevsadily na to, čemu se v branži říká mzdová práce.
Tedy způsob, jakým šijí všechny velké módní značky, které si v tuzemsku nechávají pouze vývoj s obchodem, zatímco výrobu zadají například do Číny. Pro výrobce typu Tima to však znamená brutální tlak na marže a nepřetrbude žitou nejistotu, jaké zboží z Číny dorazí.
Majitelky Tima si dodnes rovněž pochvalují rozhodnutí zachovat si vlastní výzkum a vývoj, takzvanou modelárnu.
„Modelárna je něco výjimečného, málokdo si to může dovolit a málokdo to umí,“ chválí volbu Markéta Jiráčková.
Podprsenkové tajemství
Na čem novém sestry z Tima v současnosti pracují přímo v oblasti prádla, si střeží jako největší obchodní tajemství. „Vývoj u podprsenek je složitý. Jsou kladeny vysoké nároky na komfort při nošení, na jemnost, pohodlnost a současně luxusní vzhled,“ líčí trendy Terezie Trusinová.
„České ženy jsou tržní fenomén. Mají určité proporce, módní styl, vědí, co chtějí. To Ital ani Číňan neodhadne,“ vysvětluje Trusinová, proč se domácímu výrobci podařilo odolat tlaku dovozců.
Přečtěte si:
Podobné důvody vedly i k tomu, že Timo nechalo výrobu v České republice. „S naší výrobou se pojí určité know-how a zručnost, a to se v Číně nalézt nedá. Například výroba jedné podprsenky obnáší pětadvacet až třicet úkonů, je to neuvěřitelně pracná záležitost,“ dodává Trusinová. Obě podnikatelky navíc rády samy dohlížejí na kvalitu vyráběného prádla.
Pracovní spolupráce obou sester je prý výborná, přesto ale otevřeně popisují i třecí plochy. „Náš největší konflikt je asi v tom, že já hájím obchodníky a obchod, který je moje mimino, a sestra hájí modelárnu s výrobou. Střet je to velikánský,“ poznamenala Markéta Jiráčková. Jedním dechem ale dodává, že si ani jedna nedokáže představit, že by výroba a obchod mohly být rozdělené.
Rodinná výchova
Současně jsou obě podnikatelky zajedno ve strategickém směřování Tima. Mimo jiné nechtějí ani slyšet o tom, že by do firmy přišel nějaký investor zvenčí. „Rozhodně zůstaneme dál rodinným podnikem,“ říkají jednohlasně. A to přesto, že mají jen syny. „Jeden hraje basket, jeden je architekt a jeden chce studovat film. Takže ideální sestava pro hledání následovníka,“ směje se Jiráčková.
Sázejí na to, že synky nakonec vtáhne do firmy možnost seberealizace. „Seberealizace je v rodinné firmě největší, jaká kde může být. Řada zaměstnavatelů nabízí zaměstnancům šanci se seberealizovat, ale je to odtud potud,“ říká Trusinová.
A její sestra hned dodává: „A my jsme chlapce vychovaly tak, že milují seberealizaci. Jsou jak přes kopírák.“
Výrobě i obchodu Tima se daří, firmu však bolí obecný nedostatek švadlen na pracovním trhu. Což je pro podnik čím dál palčivější, protože původní generace švadlenek pomalu stárne a mizí.
„Když u nás v regionu ředitelka jednoho učiliště otevřela obor zaměřený na šití, přihlásil se jí jeden člověk,“ stýská si jedna ze sester. Ještě státní podnik Triola měl kolem tří tisíc zaměstnanců. Timo má v současnosti 150 lidí. Výrobní provoz obsluhují dvě třetiny z nich, zbytek připadá na prodejny.
