Ve volebním cyklu každé vlády přijde moment, který si její členové budou navždy pamatovat. Teď je to DPH. Skutečně není mnoho tak složitých zkoušek z vysoké politiky, jako je debata o nastavení sazeb daně z přidané hodnoty.
DPH je jedním z pilířů daňových příjmů. Dle návrhu rozpočtu se letos na dani vybere 381 miliard korun, což je zhruba 40 procent daňových příjmů (bez pojistného) a 19,8 procenta všech odhadovaných příjmů státního rozpočtu na tento rok. DPH zkrátka zajímá všechny. Pokud se rozhlédneme po trhu výrobků a služeb, platí dvě jednoduchá pravidla: Každý by chtěl mít pro své odvětví „nízkou“ sazbu DPH. A pokud ji nemá, každý by chtěl být v té nejnižší existující sazbě DPH. Argumentace, proč by tomu tak mělo být, se cyklicky opakuje. Je třeba zachovat dostupnost zboží pro nízkopříjmové domácnosti. Jedná se o nezbytné výrobky a služby, na kterých by stát neměl vydělávat. Nízká cena produktu je ve veřejném zájmu, protože jde o produkt zdravý, nutriční, čistý, zelený, český, pro děti, matkysamoživitelky, nemocné či důchodce. Dosaďte si, co je libo, klidně kombinujte. A konečně: Podívejte se do za hraničí, tam to mají taky.
S argumenty zájmových skupin, z nichž mnohé jsou racionální, se musí vyrovnat strážce státní pokladny, jehož optimální přístup by šel zcela proti zájmovým skupinám. Proč? Jednoduchý daňový systém s menším počtem sazeb, ideálně jednou, se lépe spravuje, eliminuje snahu „unikat“ do nižších sazeb a zvyšuje výběr.
Harmonizace na aktuální sazbě 21 pro cent by přinesla do rozpočtu vysoké desítky miliard navíc. A v souladu s teoretickým konceptem Ramseyho zdanění by bylo pro správce daně efektivní zdaňovat produkty podle cenové elasticity poptávky: Čím potřebnější produkt s nižší možností substituce, tím vyšší daňová sazba.
V realitě však musíte počítat s tím, že argumentace volající po daňových výjimkách je značně selektivní a zjednodušená, že opozice bude vždy „hájit“ status quo, na který jsou voliči zvyklí, případně navrhovat pravý opak, tedy snížení sazeb a nové nízké sazby na vybrané produkty. A že dopady změn v sazbách daně se do cen nepropisují okamžitě ani v plné výši.
Platí, že snížení sazby se do cen promítá velmi pozvolně, pokud vůbec, zato zvýšení sazby vaše peněženka pocítí hned druhý den. Fiskálně motivované úpravy sazeb DPH, tedy jejich zvedání, harmonizace na nižším počtu nebo osekávání výjimek, jsou zase inflačním impulzem, což není radno brát na lehkou váhu v dobách, jako je například právě začátek roku 2023.
VIDEO: Jak děravý je vládní deštník proti drahotě? Sociolog o tom, koho krize v Česku nejvíce drtí
Přesto je snaha vládní koalice zjednodušit současný systém sazeb DPH správná, jak plyne i z doporučení Národní ekonomické rady vlády (NERV). I kdyby sazby měly být dvě. Lze očekávat, že se proti úpravám sazeb zvedne hned několik kritických proudů. Jeden z nich bude zcela jistě tlak na výběr statků do nižší sazby. Zde má smysl umístit do nižší sazby základní nezbytné produkty, případně produkty s vazbou na zdraví a zdravý životní styl.
Další bude stoprocentně argumentace o dopadu sazeb na sociálně slabé. Pro ně ale má stát jiné nástroje pomoci než DPH. Sociální politiku skutečně není možné dělat přes nepřímé daně. Třetím argumentem bude, že jde o inflační krok. Na problém promítání změn sazeb do cen jsme již narazili, navíc jde o jednorázovou úpravu v řádu jed notek procentních bodů, s nímž si ekonomika poradí. A zbytek je na politicích.
Autor je ředitel Centra ekonomických a tržních analýz, člen NERV
