Zahraniční tisk: Co se děje s cenou ropy

Bloomberg: Boj o vlastní relevanci

OPEC nechá kohouty otevřené a ceny nízké. Je to vlastně opětovné vyhlášení války břidlici a celkem jasná odpověď analytikům, kteří předpovídali kapitulaci Saúdských Arabů nebo kolaps celého kartelu. Jenže nakonec se ukázalo, že Rijád nemá jinou možnost než nechat ropu téct, a totéž platí pro další členy OPEC. Většina jich tomu rozumí. Ti, kteří nerozumějí, jako Venezuela a Ekvádor, to budou muset skousnout. A vymést ekonomické dno, k němuž je levná ropa táhne.

Namluvilo se toho hodně o upadajícím tržním významu kartelu. Ale bylo to rozhodnutí OPEC, co srazilo ceny ropy o víc než 50 procent za rok. A páteční pokles cen je dalším důkazem, že trhem nadále hýbe Saúdská Arábie. Dnes ale hraje netradiční hru. Trh s ropou je přesycený. Vývozci, zvláště mimo Záliv, čelí vysokým nákladům a deficitům v rozpočtech a potřebují, aby Saúdská Arábie přitáhla kohouty. Jsou ochotni kvůli tomu přijít s vlastními malými omezeními těžby, pokud díky tomu stoupne cena.

Obvykle Rijád takovému volání vyhověl, ale tentokrát to tak nebude. Kdyby snížil těžbu, ztráty, které členové kartelu utrpěli v posledním roce, by byly k ničemu. Američané by zvýšili produkci, zrušili svůj zákaz vývozu ropy a OPEC by začal ztrácet pozici na exportních trzích. Pak by relevance kartelu skutečně poklesla k nule. Břidlicoví těžaři jsou odolnější, než se zdálo, ale slábnou.

Kdyby Saúdové nyní povolili a ceny stouply, souboj s břidlicí by se vrátil do bodu nula: Američané by vyhlásili vítězství, OPEC by měl vyšší příjmy, ale musel by bojovat o své tradiční trhy. To je pro Saúdskou Arábii noční můra.

Oilprice: OPEC není mrtev, jen mění strategii

Jediným důvodem existence OPEC je dostat za ropu maximum. Vše ostatní je maškaráda. V pátek ve Vídni OPEC zaskočil všechny tím, že nestanovil limit těžby. Jistěže limity nebyly v minulosti dodržovány, vždy s nimi však reálná těžba korelovala. Jestliže nyní není stanoven, znamená to, že kartel skončil?

Spíše je ve fázi přeskupování sil. Dlouholetým zásadním problémem OPEC je rozdělení limitu mezi jednotlivé členy. Jestliže Irák obnoví své výrobní kapacity a Írán slibuje zvýšení produkce na 500 tisíc barelů denně s koncem sankčního režimu, stane se tento problém ještě palčivějším. Výhodou fungování OPEC je, že se pod kartel může schovat větší než skutečná výrobní kapacita, takže případné snížení limitu nemusí znamenat snížení produkce. Nejspíš tak nyní dochází ke zjištění, že strategie Saúdské Arábie se stává strategií OPEC. A tou strategií je pumpovat, přičemž OPEC nemá lepší možnost přesně změřit výrobní potenciál svých členů, než když všichni chrlí ropu, co to jen jde.

Většina dosavadních omezení těžby OPEC znamenala snížení těžby Saúdské Arábie. Trh by stabilizovalo snížení denního objemu těžby o 1,5 milionu barelů. Pětiprocentní snížení těžby každým členem OPEC by přineslo 30procentní zvýšení ceny. Jenže má-li být minulost vodítkem, znamenalo by to 15procentní snížení těžby Saúdskou Arábií. OPEC není na smrtelné posteli. Nestanovení limitu může být zrodem nového aranžmá: limit pro každého člena zvlášť. A další půlrok nízkých cen již usvědčí chronické podvodníky (Venezuela a Nigérie). Jako by Rijád vyzýval, hrajme chvíli férově každý za sebe.