Organizovat nějakou akci je občas za trest. Zažil jsem si to například v průběhu tohoto týdne, kdy jsem prostřednictvím sociálních sítí dával do kupy skupinu přátel-dobrovolníků, kteří by si v létě chtěli udělat krátký výlet na Ukrajinu.
Cíl byl jasný – dost možná i doslovně: Černobyl. Vše dopadlo dobře a čtrnáctero statečných nás nakonec vyjede, po těch všech peripetiích však začínám pociťovat respekt k byznysu cestovních kanceláří. Dlouhodobě bych se něčím takovým určitě živit nechtěl.
Nápor na mou nervovou soustavu však nepůsobil jen ten výše zmíněný výlet, ale také zprávy z řad sociálních demokratů, kteří se očividně rozhodli trestat úspěšné lidi. Jinak totiž ani ten nový návrh daňového systému nazvat nelze. Tak vstříc férové průměrnosti, s tou určitě uspějeme (a pak nám ji stejně někdo zdaní, že).
Jedinou příjemnou tečku za tímto týdnem, kterou je možné zmínit, tak z mého pohledu představuje předvčerejší oznámení NASA o nálezu rovnou tří planet mimo náš sluneční systém. Mohly by totiž hostit život, nebo by na nich aspoň mohly panovat podmínky, které existenci života umožní. Pouhých 40 světelných let daleko se tak dost možná nachází cíl budoucích pionýrských misí, až bude lidstvo hledat lepší místo pro život. A tak, asi ze setrvačnosti, začínám litovat toho, kdo tu cestu bude organizovat. A do mysli se mi vkrádá otázka, kdo a proč tam poletí. Aby to náhodou nebyli ti úspěšní, utíkající před přehnanými daněmi…
