Sedm planet velkých jako Země obíhá kolem červeného trpaslíka v souhvězdí Vodnáře zhruba čtyřicet světelných let daleko. Objevili je vědci z NASA pomocí teleskopu Spitzer. Tři z těchto planet obíhají kolem mateřské hvězdy ve vzdálenosti, která by mohla dovolit rozvoj života. Je to dosavadní rekord, pokud jde o počet objevených planet, které se pohybují kolem hvězdy v této obyvatelné zóně. Výsledky objevu vědci publikovali v časopise Nature a zveřejnili na tiskové konferenci v NASA.
„Tento objev může být významný kousek do skládačky hledání obyvatelných světů ve vesmíru. Objev tolika planet v obyvatelné zóně je obrovský krok vpřed ve snaze odpovědět na otázku, jestli jsme ve vesmíru sami,“ říká Thomas Zurbuchen z NASA.
Vědci dali celé soustavě jméno TRAPPIST 1 podle teleskopu v Chile k hledání přechodných planet a planetárních zárodků. Pomocí údajů získaných teleskopem Spitzer tým vědců dokázal přesně změřit velikost všech sedmi planet a hmotnost šesti z nich. Mohli tak odhadnout také jejich hustotu. Získali tak poměrně přesnou představu, že jde o pevné planety podobné zemi, které navíc mohou obsahovat hodně vody.
Potvrzení přítomnosti vody a údaje o složení jejich atmosfér by měl přinést až výzkum teleskopu Jamese Webba, který má nahradit Hubbleův teleskop na oběžné dráze v roce 2018. Webbův teleskop bude mít detektory, které pomocí zkoumání spektra světla procházejícího atmosférou planet bude schopen určit, z jakých plynů se atmosféra skládá. Výsledky lze čekat po roce 2020.
Nejsliběji vypadá čtvrtá planeta nazvaná Trappist 1E. „Je velká jako Země a od své hvězdy dostává stejné množství světla jako Země. Má proto podmínky, aby na jejím povrchu byla voda,“ říká Nicole Lewisová z Institutu pro vědu na vesmírných teleskopech v Baltimoru. Pátá planeta, která je rovněž stejně velká jako Země dostává z hvězdy zhruba tolik světla jako Mars. Obě svou hvězdu oběhnou za pět až sedm dnů.
Planety ovšem mohou obíhat hvězdu tak, že jsou během celého objemu stále přivráceny ke hvězdě stejnou stranou. Na polovině planety je tak pořád den a na druhé polovině stále noc. To znamená, že na planetách může vládnout divoké větry vanoucí z denní strany na tu noční. Extrémní by byly také teplotní rozdíly.
Vzdálenost mezi planetami se pohybuje v řádu jednotek milionů kilometrů. Kdyby na povrchu stál pozorovatel, viděl by gelogické vlastnosti nebo mraky na sousedních světech. Některé by mohly občas být větší než Měsíc pozorovaný ze Země.
Planeta E obíhá kolem hvězdy ve vzdálenosti zhruba osmi milionů kilometrů. Teleskop Spitzer celý planetární systém pozoroval v roce 2016 celkem pět set hodin. Vědci tak získali dostatek dat z přechodů jednotlivých planet přes disk hvězdy, aby poznali komplexní architekturu celé soustavy. Na soustavu zamířily několikrát také radioteleskopy projektu CETI, který pátrá po mimozemských civilizacích. „Žádný umělý signál ale nezachytily,“ dodává Thomas Zurbuchen.
