Zápisník Marka Schwarzmanna: Libeňská ironie

Rekonstrukce Libeňského mostu

Rekonstrukce Libeňského mostu Zdroj: Tonda Tran

Rekonstrukce Libeňského mostu
Rekonstrukce Libeňského mostu
Rekonstrukce Libeňského mostu
Rekonstrukce Libeňského mostu
Rekonstrukce Libeňského mostu
10
Fotogalerie

Tak nám zavřeli Libeňák. Když tahle zpráva poletovala před pár týdny médii, docela jsem se děsil. „Jak se dostanu do práce?“ rezonovala mi hlavou zásadní otázka každého, kdo jezdí z východu Prahy do Holešovic vytvářet hodnoty. Zpětně však musím uznat, že uzavírka je to nejlepší, co se mohlo stát. Člověk si totiž může dát každé ráno svižnou procházku, pokochat se panoramaty nabízejícími jak Vítkov, tak zatáčky Vltavy, a ještě díky tomu hubne.

Při pohledu na další dění v Praze a hrozící uzavírky dalších mostů proto musím magistrátu jen tleskat, jak šikovně do svých agend zapracoval plány na zlepšení zdraví a kondice obyvatel hlavního města. Navíc zas tak těžká adopce této politiky to nebyla. Vždyť stačilo jen nic nedělat!

Letmá návštěva kolárny v našem paneláku mi přinesla zajímavé překvapení. Už nejsem majitelem kola. Novému vlastníkovi svého jednostopého přepravního prostředku ze studentských let, na kterém jsem najezdil stovky, možná tisíce kilometrů, to však přeji. Třeba mu poslouží stejně dobře jako mně. Vždyť jsem posledních pět šest let na to kolo stejně nesedl, tak proč bych ho měl vlastnit, že. Navíc to mělo důvod. Kvůli rozhrkanosti a rozvrzanosti dotyčného bicyklu jsem se už stejně tak trochu bál se na něj i podívat. Podle klasického českého pořekadla o těch pomalu meloucích mlýnech tedy doufejme, že se na něm někdo alespoň pořádně přerazí.