Krize v česko-slovenských vztazích má svého vítěze. Miloš Zeman se po odchodu z vrcholné politiky proměnil v jakési alternativní diplomatické centrum. A stal se spojencem slovenského premiéra Roberta Fica v zemi, jejíž současné vedení má pro kroky bratislavské vlády stále menší pochopení.
Střídají se u něj státníci, s nimiž nechce být současná pětikoalice, mimo nezbytné formality, z dobrého důvodu spojovaná. V bytě předělaném na exprezidentskou kancelář Zemana před měsícem navštívili slovenský premiér Robert Fico a maďarský premiér Viktor Orbán. Jejich návštěvě předcházelo chladné setkání se špičkami české politiky a kyselé výrazy na tiskových konferencí Visegrádské čtyřky.
Zeman obložený chlebíčky naopak vytváří pro tyto státníky v izolaci vlídnou tvář Česka, která jim rozumí a má pochopení pro jejich „neortodoxní“ politiku. Českou vládu za její postoj peskuje. „Je velice snadné bořit a velice obtížné budovat. Fialova vláda se vydala cestou boření, protože budovat neumí. Přerušení česko-slovenských vztahů je podle mého názoru hrubá politická chyba. A nikdo nemůže diktovat vládě suverénní země, jak se má chovat,“ napsal Zeman na svůj Facebook začátkem března, krátce poté co vláda premiéra Petra Fialy zrušila společné zasedání české a slovenské vlády.
Jinak ale premiér demokratické země ve středu Evropské unie reagovat ani nemohl, to by popřel hodnoty, na kterých stojí zahraniční politika této vlády, i české závazky vůči spojencům. Fico zpochybňuje pomoc Ukrajině a svou rétoriku v tomto ohledu stále vyostřuje. Doma ničí právní stát a de facto amnestoval největší korupčníky v zemi.
Pokud chceme za souseda demokratické Slovensko, nelze jinak než konat a podpořit politiky hrající podle pravidel, kteří jsou nyní v opozici. Zemanově doktríně ale evidentně stačí hledět si svého, i kdyby skrze souseda pronikal do Česka vliv nepřátelsky naladěných zemí, jako je Rusko nebo Čína.
V žehlení vztahů s toxickými politiky má ovšem Zeman dlouhodobou praxi. Do invaze na Ukrajině měl jedno z největších pochopení pro kroky Ruské federace, kterou bránil i před tuzemskými tajnými službami. Jeho přešlapů bylo tolik, že by vydaly na nový svazek knihy Jak jsem se mýlil v politice.
Teď Zeman ve svém dílu úspěšně pokračuje, když s Ficem ve stále větší mezinárodní izolaci exkluzivně debatuje na slovenské televizi TA3 a na své oficiální webové stránce nevynechá jedinou příležitost, aby upozornil, že byl se slovenským premiérem v kontaktu a mohl si s ním vyměnit vřelé pozdravy.
Český exprezident se tak ale nechová jen k vládním politikům Slovenska a Maďarska, kteří s jeho pomocí vytvářejí před svými občany fiktivní obraz vlídnějšího přijetí v Praze. Na Zemana nezapomněla ani Čína, která mu jako dárek připravila hodokvas a pozvala ho na akci v Evropě už téměř mrtvého projektu Pás a stezka. A Zeman nezapomněl pěkně poděkovat.
„Pokud vím, jakákoli česká vláda zastávala politiku, jejíž integrální součástí je i považování Tchaj-wanu za součást Čínské lidové republiky. Dochází-li v poslední době k určitému odklonu od této dlouhodobé politiky a setkáváme-li se s jazykem, který někdy připomíná jazyk studené války, domnívám se, že to poškozuje obě strany,“ pravil Zeman jako mírotvorce.
Podobně nekritické podpory se dostává ze Zemanových úst i politicky velmi problematickému Srbsku, zemi přešlapující na rozcestí mezi Západem a Východem. V této balkánské republice má nemalý vliv prostřednictvím svých investic Čína a skrze tajné služby Rusko.
Zeman se z prezidenta proměnil jen na komparz autoritářů pro potřebu jejich sociálních sítí. Nic moc jiného dnes ani nemůže nabídnout, protože je v diplomatické izolaci a nikdo ze současných oficiálních autorit státu s ním nepočítá, natož jako s osobností, která by mohla otevírat dveře například byznysu a novým diplomatickým stykům. Koneckonců, na této izolaci sám Zeman v závěru svého druhého volebního období usilovně pracoval. Důchod výrazné osobnosti české politiky je v tomto ohledu smutným příběhem.
