Denně slyšíme, že máme nedostatek volných pracovníků. A k tomu nám stárne populace, takže napětí na trhu práce se může ještě zvyšovat. Firmy se logicky snaží přizpůsobit vyššími investicemi do robotizace a automatizace. A nahradit výrobu náročnou na levnou a dostupnou pracovní sílu výrobou, která vyžaduje vyšší investice a má tedy i vyšší produktivitu.
Diskuze o investicích se ale často redukuje na roboty, koboty, automaty a dopravní a digitální infrastrukturu. Nicméně kapitálem nejsou jen stroje, ale i lidé. Ne ve smyslu kolik lidí je na trhu práce, ale jak z pohledu ekonomiky mohou být kvalitní a produktivní.
Můžeme dokonce porovnat výkon ekonomiky s kvalitou lidí. Co se týká výkonu ekonomiky, tak jsme na 40. místě na světě v HDP na obyvatele. To není nijak lichotivé umístění, takže sebevědomí si můžeme zvýšit tím, že ze srovnání odstraníme miniaturní státy, často daňové ráje. Pak se probojujeme na třicáté místo. Pořád to není nijak oslavní umístění. A to zvlášť při srovnání s indexem lidského kapitálu z dílny Světové banky. Ten měří, jakou úroveň lidského kapitálu dosáhne dnes narozený člověk po dosažení věku osmnácti let. Nepřekvapí proto, že úroveň lidského kapitálu zvyšuje délka a kvalita vzdělání, zdravý život a úroveň zdravotnictví.
Podle tohoto srovnání jsme na čtrnáctém místě na světě. Těsně za Německem (11.) a Rakouskem (12.), před Velkou Británií (15.) a daleko před USA (24.). Úroveň lidského kapitálu je tak u nás vyšší, než by odpovídalo ekonomickému výkonu. Což lze interpretovat i tak, že kvalitou lidí máme na mnohem vyšší výkon ekonomiky. Toto srovnání tak odhaluje, že brzdou růstu české ekonomiky jsou skutečně nedostatečné investice do strojů (logicky i do procesů) a infrastruktury. A špatně fungující instituce, které tyto investice brzdí.
Autor je hlavním ekonomem České spořitelny
