Analýza: Jak se v posledních 12 měsících vedlo lídrům světové politiky

Americký prezidend Barack Obama

Americký prezidend Barack Obama Zdroj: ctk

Úloha osobnosti v dějinách lidstva je předmětem zkoumání už hezkých pár století. Přestože úroveň poznání za dobou bádání spíše pokulhává, jisté je, že nejedna éra – ať už spravedlivě nebo neprávem – nese jméno soudobých vůdců. Po kom bude pojmenován rok 2014, ukáže až čas, ale favority si můžeme představit už dnes.

Obamův těžký rok bude vystřídán ještě těžším

Americká média Baracka Obamu při hodnocení uplynulých dvanácti měsíců nijak nešetří. „Prezidente Obamo, máte za sebou nejhorší rok ve Washingtonu. Už zase,“ vzkazuje šéfovi Bílého domu list Washington Post. Popularita Obamy se podle Gallupova institutu v posledních dvanácti měsících držela jen lehce nad 40 procenty. Zatím mu v očích Američanů příliš nepomáhají ani povzbudivé údaje o stavu americké ekonomiky a počtu pracovních míst.

Obama neoslnil ani při řešení mezinárodních záležitostí. Jeho někdejší pokusy o oteplení vztahů s Ruskem skončily naprostým fiaskem. Na Ukrajině a v Sýrii přibývali mrtví, dohoda s Íránem vázne. Navíc svým způsobem vrátil Američany do Iráku. Zdůraznil tím selhání předchozích kroků Washingtonu, které zanechalo blízkovýchodní zemi v nestabilitě, z níž navíc těží Islámský stát.

Ve Spojených státech se také stalo to poslední, co by se za vlády prvního černošského prezidenta dalo očekávat – propukly rasové nepokoje. Vinu za ně lze jen těžko svalovat na federální úřady. Jinou kapitolou už však je s protesty související debata o militarizaci policie, jež díky štědrým programům dostává vybavení, kterým v jiných zemích disponuje pouze armáda.

Rok 2015 by mohl být rokem Obamových vet

Obama velmi dobře chápe, že v uplynulém roce Američany nenadchl, a před volbami do Kongresu se raději držel v ústraní, aby demokratům neškodil. Jenže to nepomohlo a prezidenta tak zřejmě čeká ještě namáhavější rok než ten letošní. Ve Sněmovně reprezentantů i Senátu budou od ledna převažovat republikáni, kteří jsou na Obamu pěkně nabroušení. Prezidentův výnos o imigrační reformě, kterým zákonodárce obchází, je velkou hozenou rukavicí. Další pnutí určitě způsobí prezidentův záměr vylepšit více než po půlstoletí vztahy USA s Kubou. Rok 2015 by tak mohl být rokem Obamových vet.

Angela je ochrannou známkou EU

Německá kancléřka Angela MerkelováNěmecká kancléřka Angela Merkelová|ctk

Náročný první rok třetího vládního období má za sebou německá kancléřka Angela Merkelová. Ekonomická situace eurozóny není růžová a těžké evropské váhy jako Francie a Itálie se stále více vzpírají přísným rozpočtovým pravidlům, na kterých Berlín lpí. Vlna euroskepticismu, která ovlivnila výsledek květnových voleb do europarlamentu v mnoha zemích, nejvíce zasáhla Británii, což má dopad i na vztahy mezi Berlínem a Londýnem. Kancléřka se v uplynulých týdnech dostala do sporu s premiérem Davidem Cameronem, když hájila volný pohyb osob v unii.

Největší letošní výzvu pro Merkelovou, známou neochotou k razantním řešením, ale bezesporu představovala ukrajinská krize, respektive vyjednávání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Na kancléřce spočívala hlavní odpovědnost za evropské stanovisko. Musela pečlivě vážit kroky, aby se vyhnula kritice za přílišnou ústupnost Moskvě a zároveň sankcemi moc nepoškodila zájmy německých, potažmo evropských producentů.

V průběhu vyjednávání se zdálo, že i mírné Merkelové dochází trpělivost, a EU nakonec vůči Rusku přijala opatření, jež na začátku zřejmě jen málokdo čekal. Komentátoři rovněž připomínají, že kývla na dodávku zbraní do Kurdistánu, čímž prolomila jedno německé tabu.

Konec roku přinesl Merkelové dárek ve formě znovuzvolení do čela Křesťansko-demokratické unie (CDU). Podle aktuálního průzkumu si navíc 56 procent Němců přeje, aby se ve volbách v roce 2017 pokusila stát kancléřkou i počtvrté.

S Putinem třeba proti všem

Ruský prezident Vladimir PutinRuský prezident Vladimir Putin|reuters

Ruský prezident Vladimir Putin se bezesporu stal nejsledovanější osobností světa v uplynulém roce. Vládce Kremlu nedokázal nečinně hledět na politické změny na sousední Ukrajině a svým neoficiálním vojenským zásahem nejdříve na Krymu a pak i v centrální části Ukrajiny vyvolal řetězovou reakci, která svět dostala na práh nové studené války. S Putinem třeba proti všem

Západ nejdřív na anexi ukrajinského poloostrova reagoval bezzubě, k ostřejší konfrontaci s Moskvou ho přimělo až stěhování ruské vojenské techniky do Donbasu. Dopad zavedených sankcí se dá jen obtížně vysledovat či dokonce vyčíslit. Zvlášť když mají zemi poškodit spíše v dlouhodobém horizontu, čemuž je stále možné se v případě změny chování Kremlu vyhnout. Postihy tak mimo jiné ohrožují těžbu ropy z těžce přístupných zdrojů, ke které je potřeba západních technologií.

Putin má ale v tomto okamžiku smůlu v tom, že na ekonomiku země zároveň tvrdě dopadla aktuální ropná politika jádra OPEC, které se snaží nízkými cenami odrovnat konkurenty. Zemi ale k hospodářským potížím „pomohly“ i neustále odkládané reformy, zaměřené především na ukončení závislosti na dobývání nerostných surovin.

Vývoj cen ropy Brent

Přičlenění Krymu a obhajoba ruských zájmů na Ukrajině dokázaly stmelit Rusy, z nichž část proti návratu Putina do Kremlu v roce 2012 protestovala. Prezident se snaží tuto pozici udržet, když tvrdí, že ekonomické problémy země jsou vyvolané zvenku.

Až v příštích měsících se uvidí, zda inflace, měnové výkyvy a další komplikace loajalitu obyvatel země dokážou nahlodat. Ruské trable mohou ohrozit budování Putinova ambiciózního projektu euroasijské unie, pro který je velkou zátěžovou zkouškou už ruské embargo na západní zboží. Hospodářské nesnáze Moskvy také vznášejí pochybnosti o udržitelnosti současného nákladného programu na modernizaci armády, který má Západu ukázat, že je ruské vojsko schopné vyrovnat se jakékoli konkurenci.

V Polsku je ruská karta trumfem

Někdejší polský premiér a prezident EU Donald TuskNěkdejší polský premiér a prezident EU Donald Tusk|profimedia.cz

Někdejší polský premiér Donald Tusk v uplynulém roce dokázal dokonale využít ukrajinské krize, a vládní Občanská platforma tak přestála těžké časy. Jeho aktivní postoj vůči Rusku ho zřejmě také pomohl katapultovat do pozice prezidenta Evropské unie. Na počátku roku přitom nic nenapovídalo, že by mohl být pro Tuska úspěšný.

Měl právě za sebou rekonstrukci vlády, které docházel dech podobně jako celé straně a do jisté míry i polské ekonomice. Pak ale pozornost Poláků naplno strhlo dění v sousední zemi a případná ruská hrozba. Tusk v rámci Evropské unie za přispění pobaltských zemí zaujal vůči Moskvě nejtvrdší postoj, navíc dokázal osmadvacítku přimět k tomu, aby diskutovala o vytvoření energetické unie, která je Varšavě šitá na míru. Dá se předpokládat, že v této agendě bude velmi aktivně pokračovat i v pozici unijního prezidenta.

Vládu sice poznamenal odposlechový skandál, silná protiruská rétorika však zřejmě pomohla udržet pozici Občanské platformy jak ve volbách do europarlamentu, tak v podzimním regionálním klání. Přestože krize na Ukrajině a slabost eurozóny polskou ekonomiku brzdí, očekává se, že HDP země letos vzroste o 3,2 procenta, což je téměř dvojnásobné tempo oproti loňsku. To je solidní základ i pro vítězství strany v parlamentních volbách v příštím roce.

Čas však teprve ukáže, zda měl Tusk šťastnou ruku i ve výběru své nástupkyně v čele polské vlády. Nástup Ewy Kopaczové příliš přesvědčivý nebyl.

Čínská továrna na zázraky se začala zadrhávat

Čínský prezident Si Ťin-PchingČínský prezident Si Ťin-Pching|reuters

Čína jako továrna na zázraky přestává fungovat a prezident Si Ťin-pching si s tím musí poradit. Na přelomu roku 2012 a 2013 nastupoval s vizí velkých změn a vymýcení korupce. V oblasti hospodářské politiky ohlásil rozbití státních gigantů, větší zapojení soukromých firem či povzbuzení domácí poptávky. Slíbil i sociální reformy a zlepšení životního prostředí.

V uplynulém roce sice v některých oblastech dosáhl pokroku, rychlost změn ale neodpovídá zpomalujícímu ekonomickému růstu. Země zažívá největší útlum za minimálně šest let. Peking pro příští rok slibuje prohloubení reforem, vládce říše středu však nevidí současné dění příliš černě. Nedávno podotkl, že i se sedmiprocentním růstem bude Čína v čele globálního žebříčku. Odborníci jsou ale k takovémuto zlehčování situace vesměs kritičtí.

Si Ťin-pching v uplynulém roce jasně naznačil, že se Čína chystá hrát podstatně větší roli v globální politice, a to jak diplomaticky, tak silou. Její územní nároky děsí sousedy, ve Vietnamu na přelomu jara a léta propukly velké protičínské nepokoje. Napětí letos panovalo i u ostrovů Senkaku. Ke konci roku se však situace přece jen stabilizovala.

Tempo růstu čínské ekonomiky

Ambice Pekingu straší i USA, jež by se nerady nechaly z Tichomoří vyštípat. Čína ale při nedávných jednáních zemí regionu ukázala, že se ve snaze posílit své postavení nespoléhá jen na zbrojení a modernizaci armády. Plánuje v oblasti vytvořit zónu volného obchodu, která má pomoci k hospodářskému růstu všem zúčastněným.