ANO v bodě zlomu? Ne, sledujeme jen vrtoch unaveného „tatíčka“ Andreje Babiše

Poražený Andrej Babiš (ANO)

Poražený Andrej Babiš (ANO) Zdroj: Profimedia

Existuje kdovíproč rozšířená představa, že po středečním očekáváném jednání předsednictva hnutí ANO může být ANO bez předsedy Andreje Babiše a Babiš bez řídící funkce v ANO. Rozpoutala to jeho vlastní slova o „politickém detoxu“, který si chce dopřát. Výrok se vzápětí stal námětem nejrůznějších úvah, novinových titulků a rezonuje i uvnitř hnutí, tam přirozeně ve stylu „co bychom si bez tatíčka Babiše počali“.

O tom, že by Babiš skončil v čele hnutí právě nyní, předsednictvo v polovině týdne téměř jistojistě nerozhodne. Kdo by tomu věřil, je nenapravitelný romantik. Jeden velký zpravodajský server situaci shrnul titulkem „ANO v bodě zlomu“, což je všechno, jen ne realita.

Můžeme si však s tím „zlomem“ pohrát. Na předsednictvu vystupuje místopředsedkyně Alena Schillerová a kritizuje Babiše za další prohrané volby a příliš vyhrocenou kampaň. Její kolega Karel Havlíček mluví dokonce o kultu osobnosti, kdy byla v minulosti i nyní rozhodnutí přijímána mimo demokratické vnitrostranické procesy neboli je dělal osobně Babiš. A někdo další, dejme tomu Richard Brabec, poznamená, že práce předsedy strany není dva a půl roku před volbami někde v kampani, ale ve sněmovně.

K ničemu z toho samozřejmě nedojde, žádný zlom nenastane, a to navzdory tomu, že uvedený fiktivní scénář by byl v libovolné demokratické straně zcela reálný. Dostává nás k oné přece jen pravděpodobnější variantě, že Babiš neopustí vedení hnutí, ale vzdá se mandátu poslance a přestane do sněmovny docházet úplně.

Nedává to vůbec žádný smysl, a to nejen kvůli procedurálním postupům, servisu, jejž sněmovna poskytuje, soustředění pozornosti novinářů na dění v dolní komoře a tak dále. Kdo není ve sněmovně, ten jako by nebyl. Pamatujeme z minulosti příklady lídrů, kteří byli senátory, europoslanci, nebo dokonce neměli vysoký volený mandát vůbec. Vždy to bylo z pochopitelných praktických důvodů považováno za handicap.

Hnutí ANO je v opozici poněkud ztracené a jeho další plány nemají příliš jasné kontury. I o tom by mělo ve středu předsednictvo jednat. „Budeme se bavit o budoucnosti, o směřování, o tom, jak si udržet počet voličů, které Andrej Babiš v prezidentské volbě získal,“ říká Alena Schillerová.

ANO samozřejmě nemůže ve sněmovních volbách dostat všechny Babišovy hlasy z druhého kola, stejně jako pětikoalice nemůže získat ty Pavlovy. Je to početní nesmysl, ale nejen to. Hnutí ANO neříká, že začne makat na komplexním programu, který by se stal základem kampaně pro rok 2025, chce se jen soustředit na udržení Babišových voličů. Jak je Babiš získal, víme: slibováním všeho všem, nadbíháním i těm nejspodnějším proudům ve společnosti, sprostým populismem.

Když teď ANO řekne, že bude usilovat o celý ten nesourodý pytel blech, který dal Babiš dohromady, je jasné, že k tomu potřebuje především Babiše. Ke „zlomu“ nebo výraznější změně není vůbec žádný důvod. Volební sněm bude až za rok a půl a Babiš loni na tom posledním oznámil, že už do čela hnutí v roce 2024 kandidovat nebude – věřit tomu samozřejmě nemusíme.

Nynější nadcházející předsednictvo a my všichni spolu s ním nejspíš řešíme jen vrtoch unaveného politika, který dosud nevstřebal volební porážku. Konec Babiše v čele strany je mimo úvahu úplně, odchod ze sněmovny nedává racionální smysl. Pokud si ho prosadí, bude to chyba z rozčilení. Výhoda pro hnutí jako takové ovšem je, že racionálně se kromě Babiše samotného mají zájem chovat všichni. Vědí, že bez Babiše končí.