Takto však může ministr školství Josef Dobeš držet ve státní správě hradního trojského koně s alibistickou výmluvou, že žádné hranice únosnosti pro výroky úředníků nejsou dány.Ať už to bude neustále odkládaný socialistický služební zákon, nebo jeho pravicová náhražka, hlavně ať už platí. Státní úředníky totiž skoro nic nesvazuje a Bátorova kauza ukazuje, že je to špatně. Kdyby zákon platil, Bátora by pravděpodobně mohl být poradcem či politicky zvoleným náměstkem, ale rozhodně ne šéfem personálního odboru. Podle zákona by musel projít výběrovým řízením, kde by měl asi velké problémy s „předepsaným vzděláním pro obor služby“.
I kdyby ho na úřad Dobeš protlačil, už několikrát by stál před kárnou komisí. Hodně z propuštěných úřednic spravujících genderové, ekologické, evropské či jakékoli jiné „multikulti“ programy by mohly u tohoto extrémního konzervativce argumentovat, že nevykonává službu nestranně. Jeho bitky s homosexuály či velvyslanci by pak porušovaly příkaz „zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními“.
A odplivnutí nad Schwarzenbergem by bylo neslučitelné s apelem na „zachovávání pravidel slušnosti vůči představeným“. A co je nejdůležitější, tyto povinnosti by měl státní zaměstnanec dodržovat i mimo službu. Zákon by prostě žádného úřednického Jekylla a popracovního Hyda nepřipouštěl.
Hrad ihned Bátorovi přispěchal na pomoc. Tajemník Václava Klause Ladislav Jakl si povzdechl nad těžkým údělem šikanovaného Bátory: „Sám se ale, zdá se, bránit nesmí.“ Ale tak to přece má být. Nic mezi mlčením a soudní obranou by pro loajálního úředníka nemělo existovat. To je výsada i prokletí politiků, aby se pomlouvali, nikoli úředníků.
Bátora by se koneckonců nedočkal odsudku od Schwarzenberga, premiéra a dalších, kdyby dělal úředničinu a ne politiku. Dobešova víra, že „úředník nemá krácenu svobodu slova ani o milimetr“, je nesmysl, protože to popírá základy fungování státního úřadu – hierarchii a loajalitu. Bátora by měl proto z postu odejít ne proto, že je extremista, ale proto, že nerozumí svému povolání. Ať je Dobešovi klidně rádcem, ale ne úředníkem. Byrokrat prostě nemůže vést svatou válku proti společnosti, která ho živí ze svých daní.
