David Klimeš: Jak jsme se všichni stali horníky

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: ctk

Na počátku byl odborářský nápad. Na konci je lišák Kalousek. Tak by se dal v kostce shrnout příběh takzvaných předdůchodů. Z myšlenky zvýhodnit těžce pracující speciálním spořicím produktem, který přijde k duhu v posledních letech na pracovním trhu, se stává v gesci ministerstva financí jakési pojištění proti nezaměstnanosti pro starší a pokročilé. Změna to sama o sobě není chybná.

Alespoň konečně vzniká jeden nástroj, jenž pomůže ve stáří přežít, když do důchodu je ještě daleko. Ale zároveň je nutné říci: takto to přece být nemělo.

Původně to měl být hit levice. Vladimír Špidla z ČSSD přišel s myšlenkou, aby „těžce pracující“ měli v předdůchodovém věku možnost sáhnout do peněz naspořených zaměstnavatelem v rámci takzvaného předdůchodu. To zcela odporovalo pravicové logice. Důchodové kategorie už od komunismu nemáme. Také Petr Nečas ještě jako ministr práce a sociálních věcí jakékoli předdůchody radikálně odmítal: „Není přece správné nechat horníka pracovat dvacet, pětadvacet nebo i více let v dole, zdevastovat mu tam zdraví, přivést ho na pokraj invalidního důchodu a pak mu velkoryse poskytnout ‚držhubné‘
v podobě dřívějšího odchodu do důchodu.“

Vláda pod Nečasovým vedením ale na nápad předběžně kývla. ČSSD a odbory se najednou cítily na koni. Do předdůchodů chtěly hned zařadit kromě asi 20 tisíc lidí v nejrizikovějších profesích i statisíce dalších zaměstnanců od zdravotníků po dělníky.
Nyní ale Kalousek všechny přechytračil. Z každoměsíčních několika procent přihozených zaměstnavatelem k platu chce nyní udělat univerzální polštář pro všechny v předdůchodovém věku. Je ochoten do systému dokonce pustit i peníze ze soukromého penzijního spoření.

Na celé změně principu předdůchodů tak lze najít jedno plus. Zatímco vládám se velmi snadno prodlužuje věk odchodu do důchodu, na trhu práce už se nikdo nestará, jak na sebe senior vydělá. Pro ty nejméně úspěšné tu tedy má být alespoň předdůchodová almužna.

A pak je tu celá řada minusů. Těžké profese nebudou zvýhodněny, jak chtěla levice. Možnost sáhnout na důchodové úspory už pět let před opravdovou nouzí je nabádáním k morálnímu hazardu. A konečně zaúpí i rozpočet. Příspěvek na předdůchod bude nákladovou položkou pro zaměstnavatele a daňově osvobozený pro zaměstnance. Takže se stane oblíbeným benefitem, který pak firmy státu v daňovém přiznání notně osolí při výpočtu nákladů.

Kalouskovo kormidlování předdůchodů do zcela nových vod je zatím vágní, takže s chválou či zatracováním je třeba zacházet opatrně. Už teď by ale bylo vhodné vyjasnit si pojmy, aby už předdůchod nebyl považován za jakési bolestné pro horníky.