David Klimeš: Poslední Bártova bitva vzplála

Vít Bárta

Vít Bárta Zdroj: profimedia.cz

Výčet toho, co tíží rezort školství po odchodu neřízené střely Josefa Dobeše, je hodně dlouhý: od problémového čerpání eurofondů přes školné až po reformu financování regionálního školství. Horký kandidát na funkci ministra, nestraník a dosavadní náměstek Jiří Nantl, může vzbuzovat zdání, že Věcem veřejným po Dobešových eskapádách už ani moc na této stoličce nezáleží.

Hlavně aby už někdo problémové ministerstvo profesionálně řídil. Rádi bychom tomu věřili. Školství je ale také poslední rezort, kde si ještě může nárokovat vliv Vít Bárta. A bylo by s podivem, kdyby ho nechtěl uplatnit.

Bártovi se s odsouzením za korupci nerozpadla jen jeho politická kariéra. Především šel do kolen celý jeho velkolepý plán ekonomického zúročení politického úspěchu Věcí veřejných. Stále platí to, co kdysi na jedné z četných nahrávek popsala Kristýna Kočí: „On šel do tý politiky, ale on ty prachy pro ABL ještě nevydělal, takže on je mrtvej.“ Samotná ABL nezažila po vstupu svého zakladatele do politiky takový vzestup jako třeba Viamont za ministrování Aleše Řebíčka. Ani v jiných sférách státu se Bárta nezmohl na větší vliv. Víme, že usilovně manipuloval s postem šéfa státní České pošty, leč nakonec svého člověka do čela neprotlačil. Ze svého ministerstva dopravy byl donucen odejít. A už dva z jeho nástupců se odmítli stát pouhými Bártovými spojkami. O rezort vnitra přišla strana během takzvané „deabelizace“ vlády.

A ministerstvo pro místní rozvoj řídí Kamil Jankovský, stranický solitér, který si podle všeho do řízení rezortu od Bárty mluvit nenechá. Zbývá poslední místo, které Vít Bárta prostřednictvím svého člověka ještě může ovládat – ministerstvo školství.

Bárta sice vždy popíral záměr privatizovat politiku, ale minimálně na školství se pod jeho spojencem Dobešem připravovaly hrozivé záměry, které privatizační plán spíše potvrzovaly. Pochybné europrojekty za stamiliony se navíc podezřele shodovaly v tom, že měly především prospět tuzemským mediálním společnostem. Finanční gramotnosti měly prospět letáky v novinách, mládež měly lákat k pohybu osvětové kampaně a seriál Češi v Evropě měl být obrovskou zakázkou pro televizi. I Evropská komise se musela na Dobeše obořit, že eura jsou pro konkrétní lidi, ne pro média. Nového ministra tak čeká herkulovský úkol projekty v šibeničním termínu předělat v něco smysluplného a Brusel alespoň částečně ukonejšit.

Možná, že obava o vliv Bárty na ministerstvu školství je už jen kopáním do politické mrtvoly. Těžko říci. Přesto dokud tato vláda drží pohromadě, rezort školství určitě patří pod drobnohled. Když už Bártu nedokáže dostat z politiky ani odsouzení za korupci, je třeba být před jeho velkými plány alespoň ve střehu.