Zelená kniha o společném eurobondu je jen zkušebním balonkem, jejž vypustil tým Josého Barrosa. A soudě podle
odmítavé reakce Německa, spíše brzy zčerná, než že by chytil bílou barvu a stal se závazným jízdním řádem k celoevropskému zespolečenštění dluhů.
Aby nebyla mýlka – společný eurodluhopis jistě bude jednou vydán. Ale spíše než hned, jak by ráda Evropská komise, se tak bude i nadále dít po vratkých krůčcích přes zárodečné dluhopisy záchranných valů.
Pokud by nyní Německo kývlo na společný dluhopis, přestala by v Evropě platit letitá poučka o tom, že neexistuje žádný oběd zdarma. Německá kancléřka Merkelová ví, že po souhlasu s Barrosovými eurobondy už by v dalších volbách vůbec nemusela kandidovat. Z německých méně než tříprocentních výnosů za desetileté dluhopisy by se stalo nějakých průměrných evropských pět procent. Institut Ifo to v létě odhadl na 47 miliard eur vyhozených oknem.
Barroso proto okolo eurobondů vypouští zastírací mlhu v podobě tří možných typů dluhopisů. První typ by byl nejefektivnější, ale pro Německo nejdražší – převést vše na eurobondy. Pak by investoři konečně vyslyšeli uražené stížnosti Evropanů, že dohromady má unie menší zadlužení než USA, ale půjčuje si za mnohem více. Třetí typ eurobondů – každý ručí jen omezeně podle své síly – zase nic neřeší. Vlastně by šlo jen o převedení dluhopisů EFSF do srozumitelnější formy.
K debatě tedy zbývá jen prostřední možnost. Do určité míry se zadlužit na účet EU, nad to si za rizikový dluh už ručit sám. Takový nápad už kdysi předkládal evropský think tank Bruegel. Problém je v tom, že pro Německo jsou to stále miliardy navíc a podpora morálního hazardu. A třeba u takového Řecka záruka za 60 procent dluhu stejně nic nevyřeší.
Z Barrosových návrhů lze tedy zatím podpořit jen zesílený dohled nad dlužníky. To není žádné prosazování federalismu, ale prosté kšeftování. Chcete miliardy z eurovalu? Tak Bruselu fakticky připadne ministerstvo financí. Je to čistší než zákulisní protlačování technokratů, jako jsou řecký a italský premiér, do čela unijních záchranných misí.
Teprve poté, co Brusel přesvědčí Německo, že má na hříšníky dostatečně dlouhý bič, je možné vyslyšet argumenty jižanských států (ale třeba i německé levice), že eurobondy jsou levnější než obří záchranné balíky. Dřív ne.
