Zaplněné náměstí ale zdaleka neznamená, že odboráři mají pravdu ve své analýze dopadů vládních reforem. Opakují jen své letité mantry a zbytečně nadsazují dopady vládních opatření na zaměstnance. A to si přitom vláda bezpochyby kritiku zaslouží.
Za reformy prý průměrný zaměstnanec zaplatí přes 11 tisíc korun ročně, odhadují odbory. Trocha skepse však neuškodí. Pokud například ministerstvo financí počítá s úsporou 800 milionů zrušením doplatku na bydlení, zatímco odboráři rovnou zaokrouhlují na miliardu, astronomická čísla odborářům logicky naskakují sama od sebe. Pochybný je i sám recept odborů, který by rádi zkoušené zemi ordinovali. V našem soutěživém středoevropském regionu je nesmysl vyhánět firmy zvyšováním efektivní sazby korporátní daně o dvě až tři procenta. Stejně pochybné jsou odborářské evergreeny, jako je zavedení byrokratického strašidla v podobě registračních pokladen. A zcela komická je pak představa odborových bossů, že nízká dědická daň slouží k legalizování nelegálních příjmů.
Místo tradičních floskulí přitom odboráři mohli zcela objektivně rozcupovat kabinet na kousíčky za nedomyšlenou daňovou reformu a snižování deficitu, které se evidentně vymklo kontrole. To první odboráři nevyužili a dál hlásají jen bludy, že na reformách vydělají živnostníci, kteří ve skutečnosti přijdou o mnohé výhody daňových výdajových paušálů. Druhý problém – snižování rozpočtových deficitů – nepřípustně bagatelizují lživým tvrzením, že „ke snižování schodků českou ekonomiku nikdo nenutí s výjimkou několika českých politiků“.
Přitom kdyby odbory férově analyzovaly snižování deficitů, měly by fůru argumentů, kterými by mohly s desetitisíci protestujícími za zády zahnat vládu do kouta. Shodou okolností tento týden vláda schválila pozoruhodný závěrečný účet za rok 2011. Přestože na daních se vybralo méně, než se předpokládalo, deficit zázračně klesl místo na 3,7 procenta HDP rovnou na 3,1. Zjevně se tedy škrtá o miliardy nad jízdní řád úspor. Odbory by tak snadno mohly požadovat mírnější škrty na příští roky, aby tolik netrpěla domácí poptávka a zbytečně se nepodvazoval hospodářský růst.
Ale to by si samozřejmě žádalo slušně vedenou přetlačovanou na tripartitě. A o to vlastně nakonec nejde ani odborům, které potřebují jen nahnat co nejvíce lidí na Václavák, ani českému kabinetu, který se už věnuje jen nekonečnému oddalování své vlastní smrti.
