Minulý týden unikl do médií dokument, který ukazuje, jak chce stát „čelit dezinformacím“, tedy jakými konkrétními kroky bojovat proti případné závažné dezinformační hrozbě. Je to poměrně důležité téma, protože vláda si dala boj s dezinformacemi i do programového prohlášení. Materiál, o kterém jako první informoval Deník N, logicky vyvolal poměrně bouřlivé debaty na sociálních sítích.
Velká část reakcí byla pochopitelně vedena obavami z „cenzury“, z toho, že stát může mít v rukách nástroj, kterým bude omezovat veřejnou debatu a boj s dezinformacemi se může zvrhnout v prosazování takového pohledu, který bude preferovat aktuální vládní garnitura. Uniklý materiál jsem mohl pročíst a můžu říci, že obavy jsou vcelku liché, protože „Akční plán pro čelení dezinformacím“ především ukazuje, že vláda a její zmocněnec si s tématem moc nevědí rady.
K dokumentu je samozřejmě nutné přistupovat tak, že jde o „pracovní verzi strategie pro boj proti dezinfo, která nebyla projednána vládou“, jak napsal na Twitter mluvčí vlády Václav Smolka. Na druhou stranu ale ukazuje, jak lidé ve Strakovce o svém úkolu uvažují.
Státní rozpočet 2023: Český dluh nebezpečně roste
Dokument si správně všímá, že za řešení problematiky dezinformací nemá ve státní správě nikdo pořádně zodpovědnost. Nicméně nenavrhuje nijak konkrétně, jak by se měl boj proti dezinformacím řídit, kdo by měl mít jaké pravomoci a povinnosti, fakticky slouží hlavně jako podvozek pro navýšení počtu tabulkových míst na úřadu vlády. Nijak neanalyzuje současnou právní úpravu, která už některé dezinformační aktivity řeší. A je úplně neuvěřitelné, že vůbec nebere v úvahu, že státu dává docela zajímavé možnosti už nyní unijní legislativa.
Je to dobře vidět třeba na tom, že jedním z plánovaných úkolů je „Vypracování národní pozice ČR v oblasti regulace sociálních platforem na úrovni Evropské unie“. Přitom regulace sociálních platforem na úrovni Evropské unie se vyjednávala poslední dva roky a v podobě Aktu o digitálních službách (známého pod zkratkou DSA) je platná od 19. října. Dezinformace jsou v DSA výslovně uvedené jako jedno z rizik, které mají velké platformy posuzovat a zmírňovat a o těchto krocích transparentně veřejně informovat.
Akt o digitálních službách navíc umožňuje poměrně široký přístup k datům platforem pro příslušné úřady v členských státech (takzvané koordinátory digitálních služeb, což v našem případě bude ministerstvo průmyslu a obchodu). Zároveň platformy musejí zpřístupnit za určitých podmínek data pro akademický výzkum, týkající se systémových rizik (tedy i dezinformací). Jestli by na něco měl stát dát peníze, pak je to zrovna takový výzkum, protože většina podobných akademických prací se soustředí na anglicky mluvící svět, ale to, jak se platformy chovají k uživatelům drobnějších jazykových mutací, nezkoumá takřka nikdo.
Místo toho bohužel akční plán stojí na tom, že se zafinancují „nezávislá média“, a to dotačním programem v ročním objemu štědrých sto milionů korun, a neziskové organizace bojující proti dezinformacím v rozsahu padesáti milionů. Když pomineme, že jde o politicky výbušnou věc a nezávislá média, která by se nechala takto financovat, by už asi těžko mohla být nezávislá, není jasné, jaký konkrétní problém chce stát řešit podporou z veřejných prostředků. Český mediální trh je velmi konkurenční a ročně na něm vznikne a zanikne řada projektů různé velikosti. Rozhodně nejsme zemí, kde by svoboda médií byla jakkoli ohrožena.
Autoři akčního plánu hrozí i novým trestem záměrného šíření dezinformací směřujících k ohrožení demokratického charakteru státu a novou legislativou na „blokaci online obsahu ohrožujícího národní bezpečnost a bezpečnostní zájmy státu“. I tady chybí vyhodnocení, jak a zda funguje stávající legislativa, která už blokování některých stránek vyžaduje (obsahujících nelegální sázení, nelegální léky a nebezpečné potraviny). Soukromý sektor má navíc s nápady státu na blokování a filtrování různého obsahu na internetu dost negativní zkušenosti, občas není jednoduché úředníkům vysvětlit, že operátoři ani nikdo jiný vážně nemají nějaká červená tlačítka, kterými by bylo možné konkrétní stránky snadno odstřihnout.
Třešinkou na dortu je pak požadavek na vytvoření nového odboru na Úřadu vlády o osmnácti lidech (z toho pět má být koordinátory čehosi) a jednom šéfovi, který na to vše bude dohlížet. Bude zábavné sledovat, jak na to zareaguje ministerstvo financí, které je pod současným vedením na jakékoli nabírání úředníků kdekoli extrémně alergické. Vsadil bych se, že pan zmocněnec pro média a boj s dezinformacemi se nových podřízených nedočká.
Některé věci plán nenavrhuje špatně – třeba větší spolupráce se soukromým a akademickým sektorem v rámci odborného poradního orgánu je fajn, koneckonců třeba Svaz průmyslu se chce tématem boje s dezinformacemi aktivně zabývat. Bohužel, celkově působí návrh strategie státu zatím dost bezradně, což je vzhledem k tomu, že máme roky zkušeností s tím, jak cílené a cizím státem podporované dezinformační kampaně ohrožují naši bezpečnosti, dost smutné.
