Dominik Stroukal: Až po uši v dluzích. A může být hůř

Český státní dluh překročil 40 procent HDP a stále roste.

Český státní dluh překročil 40 procent HDP a stále roste. Zdroj: E15 Michael Tomeš

Když před nedávnem vycházely titulky, že se světový dluh přehoupl přes 350 procent a míří stále výš, čtenář si z toho nejspíš vzal jen něco, co už dávno ví – jsme až po uši v dluzích. To není během nejhorší krize od Velké hospodářské nic nečekaného.

Když se ale podíváme na čísla trochu podrobněji, zjistíme, že v zadlužení existují obrovské rozdíly. Celkové světové zadlužení se měří jako součet dluhů domácností, firem, vlád a finančních institucí. Číslo se obvykle ještě vydělí hrubým domácím produktem, abychom ho dokázali porovnat v čase a případně i mezi zeměmi.

Například český státní dluh překročil 40 procent HDP a stále roste. V roce 2024 patrně přeskočí 55 procent a dostane nás do problémů se zákonem, který nás v tak vysokém zadlužení omezuje. Celkové zadlužení ale není jen to vládní.

Celkový dluh světa ku HDP vyskočil na konci roku 2020 na 355 procent HDP, což bylo více než o 35 procentních bodů. Patrně není překvapivé, že největším dlužníkem, který se zároveň nejrychleji zadlužuje, jsou státy. Ty před pandemií měly globálně zadlužení 70,1 bilionu dolarů a o rok později už to bylo 82,3 bilionu. K HDP to bylo před pandemií 88,3 procenta a o rok později už 105,4 procenta.

Pokud bychom vlády ještě rozdělili na ty v bohatších a chudších zemích (a chudší je zde i Česká republika), našli bychom obrovský rozdíl. Vlády bohatších zemí se na celkovém zadlužení světa podílely třikrát větší částí než kolegové ze zemí, které tak bohaté nejsou. To dává rozum, když jsou bohatší, ale i na jednotku bohatství se zadlužují více. Zatímco vlády chudších ekonomik mají dnes dluh k HDP 63,5 procenta, ty bohatší vyskočily na 130,4 procenta.

Až po uši v dluzích jsme všichni. Dluhy rostly ve všech kategoriích, u chudších i bohatších zemí, domácností, firem, finančních institucí i u vlád. Všichni dlužili na konci roku 2020 více než před rokem. Ze všeho nejméně se pandemie dotkla zadlužení domácností z chudších zemí.

Tam celkový dluh vyskočil o desetinu procenta, téměř jako by se nic nedělo. V bohatých ekonomikách to už ale byl citelný nárůst. Pandemie také změnila rekordmana na předním místě. Na konci roku 2019 se na světovém dluhu podílely více firmy (i když vyjmeme finanční instituce), než jakou část zabíraly vlády. 

Korporátní dluh tvořil přes 75 bilionů dolarů, zatímco vlády měly jen lehce nad 70 biliony. Pandemická recese ale pořadí obrátila. S 82,3 bilionu se na první místo dostaly vlády a korporace zaostávají s „pouhými“ 80,6 bilionu.

Bohužel to nevypadá, že by se na trendu zadlužování cokoliv změnilo. Úroky jsou nízké a zůstanou ještě velmi dlouho, což nás bude přirozeně motivovat k vyšším dluhům. Státní dluhy ve velkém skupují centrální banky a umožňují tak zadlužení, které by ještě nedávno poslalo zemi do pomyslného konkurzu. A obrovský prostor k zadlužování mají ještě chudší země, ostatně včetně České republiky.

Tuzemská ekonomika je sice zadlužená, ale ve srovnání s ostatními jsme hluboce pod průměrem. Domácnosti mají k průměru prostor v podobě deseti procent HDP, zadluženost firem by se mohla k průměru zvednout o tři čtvrtiny a i naše státní rozpočty nás zadlužily v průměru méně, než je obvyklé ve světě. 

Jenom naše finanční instituce jsou o trochu více zadlužené, než je průměr chudších zemí. Do průměru bohatých zemí bychom ale mohli jít klidně na trojnásobek. To by ale neměl být návod k dalšímu zadlužování. Není žádná výhra být v tom až po uši, jenom protože je v tom někdo vedle nás až po bambuli na čepici.