Když loni Mark Zuckerberg přejmenoval Facebook na Meta a představil svůj koncept virtuálního světa pro všechny, vzbudil u veřejnosti smíšené pocity. Na jednu stranu to bylo poměrně úsměvné – připojíte si brýle s virtuální realitou a vaše postavičky v novém světě si budou moci postavit digitální pokojíčky a zahrát na dálku ping-pong. S grafikou, kterou dnešní teenageři pamatují už od svých prvních her, to na žádnou velkou revoluci nevypadalo.
Na druhou stranu se ale jeden z nejbohatších lidí na světě a podnikatel, který opakovaně dokázal, že ví, co dělá, zjevně rozhodl vsadit vše na jednu kartu. Určitě se nad tím zamyslel. Přejmenovat společnost obsluhující tři miliardy lidí nebylo rozhodnutí na jednu noc. Kdokoli s plánem Zuckerberga na náš život ve virtuální realitě nesouhlasí, by se měl uvažovat o tom, proč na to šéf Facebooku dávno nepřišel. Určitě ho váš protiargument napadl. Můžeme se tedy alespoň shodnout, že něco na tom metaversu bude.
Navíc to není jen Facebook, tedy dnes už Meta. Na novou realitu vsadily spoustu peněz a úsilí společnosti, jako jsou Microsoft, Google, NVidia, Snapchat či Disney. Jenže některé začaly už dávno předtím, než se o slově metaverse vůbec začalo mluvit. Vzpomeňme si například na chytré brýle Google Glass z roku 2013. V té době se tomu jednoduše neříkalo metaverse, ale rozšířená či virtuální realita.
To je bohužel problém u nových technologií všudypřítomný. Staré koncepty se přelepí novými slovy, kolem nichž se vytvoří aura něčeho zázračného, co v nejbližších letech změní svět. Mark Zuckerberg to moc dobře ví, a proto svou firmu nepřejmenoval na VR podle virtuální reality, neboť to je termín z osmdesátých let.
Přestože zatím jednu dobrou definici nemáme, metaverse není nic moc jiného než virtuální či rozšířená realita v kombinaci se sociální sítí. Aby to bylo jasné – pokud si s VR brýlemi zahrajete hru, jste v ní sami, možná s protihráčem. Pokud si ale nasadíme brýle a připojíme se do světa k milionům až miliardám dalších lidí, už je to nový vesmír, tedy metaverse.
Navíc metaverse nemusejí nutně využívat jen lidé s chytrými brýlemi na očích. Pokud chcete plochý svět na jedné obrazovce, můžete se připojit přes telefon či počítač. Na konci dne to tak není nic moc jiného než velká sociální síť, ke které vám brýle pro virtuální či rozšířenou realitu přidají nové možnosti.
Bohužel to pak nezní tak magicky. Jenom jako kdyby Mark Zuckerberg oznámil, že přidává nové funkce pro majitele jejich rozšiřujících brýlí. Přejmenovat ale společnost a vsadit na to, že nás jejich produkt vtáhne do nového magického světa, díky němuž o nás zjistí více, a tedy prodá i více reklamy, to už zní zajímavěji. A může to fungovat. Přestože to jsou jen nové funkce do sociální sítě, výhodou Zuckerberga a dalších velkých hráčů je, že už takové sociální sítě mají. Není potřeba vynalézat kolo, jen to stávající trochu dovybrousit.
Nečekejme ale zázraky. Pořád je to obrovský byznys. Představa, že se gigantické společnosti vydají cestou decentralizovaných metaversů bez reklam či mazání příspěvků, je naivní. Vydělávají na tom. Na druhé straně ale dokážou z těchto vydělaných peněz nabídnout něco, co funguje, má podporu a dokáže konkurovat čemukoli, co by snad mělo i lepší myšlenku, ale horší byznys plán.
Pokud bude velká poptávka, možná připojí uživatelům jejich kryptoměnové obrázky, ale s možností je cenzurovat. Nepřichází revoluce, ale můžeme se těšit na nové funkce stávajících sociálních sítí. A to je fajn.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Roger
