Pro ekonomy je dnes extrémně obtížné vysvětlovat, že se někde nafouknula obří bublina, ale zároveň to neznamená, že je za rohem krach. Že svět může mít neuvěřitelné finanční problémy, přesto ale nepoteče krev v ulicích. Podobné je to u pádu čínského developera Evergrande. V plné nahotě ukazuje, na jak křehkých základech stojí růst nejen čínské ekonomiky, ale domeček z karet na této firmě dnes nestojí.
Evergrande je symbolický název pro firmu, která nejspíš nebude „navždy velkolepá“. Přestala totiž splácet svůj dluh, který je neuvěřitelných 6,5 bilionu korun, tedy zhruba 4,5krát více než příjmy státního rozpočtu České republiky za celý rok. Takových skoro pět státních rozpočtů relativně bohaté země by už mohlo se světovou ekonomikou zahýbat. Minimálně od roku 2011 jsou ve veřejném prostoru hlasití přivolávači krizí, které ani deset let poté jejich koníček nepřešel.
Mají pro to rozumný důvod, protože světová ekonomika je obrovsky zadlužená, centrální banky nakupují státní dluhopisy v takové míře, že se i ty řecké začaly prodávat za záporné úroky, z hypoték se staly peníze zdarma a politikou hýbe populismus i v zemích, kde bychom to dříve nečekali. Obrázek současné společnosti opravdu není úplně růžový a nelze se divit, že spousta lidí vidí kolem sebe blížící se krach.
Evergrande pak vypadá jako jasný špendlík, který by vše nafouknuté kolem nás mohl snadno propíchnout. Nejde totiž jen o firmu samotnou, ale i o její věřitele, kteří nyní pravděpodobně nedostanou své biliony. A Evergrande dlužila takovým velikánům, jako jsou gigantické americké investiční fondy Fidelity či Blackrock, banky UBS a HSBC či německá Allianz. Největšími věřiteli jsou ale samozřejmě čínské banky.
To je důležité, protože tyto polostátní instituce dostanou pravděpodobně od čínské vlády peníze, aby pád problematického developera přežily, pokud by jim něco hrozilo. Americké či jiné západní instituce ale určitě nataženou ruku z Číny čekat nemohou. A může je to hodně bolet. Jenže proti obrovským číslům stojí jiná čísla s hodně nulami. Jen pro srovnání, americká centrální banka každý měsíc nakupuje cenné papíry za 2,6 bilionu.
Tedy přesně za dva a půl měsíce by dokázala skoupit celý dluh tohoto nejzadluženějšího developera na světě. Když se uváží kontext současného světa velkých peněz, není nepředstavitelné, že Evergrande ani nezkrachuje. Navíc oproti Lehman Brothers, onomu symbolickému špendlíku Velké recese z roku 2008, má Evergrande jako developer opravdu hodně majetku. I proto hodnota společnosti rychle spadla, ale ne na nulu.
Pořád v ní něco je, a navíc stojí s čínskou vládou a centrální bankou v zádech. Někteří velcí věřitelé Evergrande dokonce po oznámení, že jim nezaplatí, začali do firmy investovat. Což se ale obloukem zase vracíme k úvahám o tom, jak moc je současný systém zvrácený. Když se nedaří, investoři sázejí na to, že se padající firmy i celé ekonomiky zachrání. Z kapitalismu jsme vyškrtli ztrátu. Alespoň tedy u velkých hráčů. Přijde tedy s Evergrande z Číny ekonomická recese? S nejvyšší pravděpodobností nikoliv. Měli bychom nad příběhem zadluženého developera mávnout rukou? Ani náhodou.
Ukazuje, jak moc si obří růst vykupujeme dluhem a jak křehký svět peněz stojící na nemovitostech je. Poukáže na podivně milostný vztah mezi vládami a velkými firmami a na moc centrálních bank. Na pádu Evergrande by větší recese zajímavá nebyla. Zajímavé je naopak spíše to, proč nedorazí a trhy rostou vesele dál.
