Merkelová je osobou, jež nyní drží nad vodou hroutící se euro, a postoj jejího státu začíná opět definovat evropskou – a možná světovou – finanční a politickou budoucnost. Včetně energetické.
Angela Merkelová mění Německo v bezatomového financiéra Evropy
Jako by se Němci stále nemohli rozhodnout, co si myslet o své kancléřce Angele Merkelové. Po klíčovém summitu EU je podle výzkumu agentury Infratest dimap 47 procent respondentů spokojeno s jejím výkonem, 48 procent nikoli. V průzkumech si sice její Křesťansko-demokratická unie (CDU) drží prvenství, v oblibě možných budoucích kandidátů na kancléře ji však přestihl konkurenční sociální demokrat Peer Steinbrück. Více než polovina Němců si přeje její aktivnější chování v evropských otázkách.
Merkelová tak musí doufat, že její spoluobčané do dalších parlamentních voleb na podzim roku 2013 pochopí a ocení zásadní změny, které její vláda v Německu zavedla.
Potěšený rival Schröder
Angela Merkelová boří v poslední době jedno německé tabu za druhým. Aktuálně si pohrává s myšlenkou zavedení celoněmecké minimální mzdy. Ta nyní platí jen v určitých odvětvích průmyslu a pravice ji na celostátní úrovni vždy odmítala. CDU by pod vedením Merkelové předvedla už několikátý obrat postoje o 180 stupňů. Rok po volbách v prosinci 2010 její vláda zrušila dlouholetou brannou povinnost. Tuto událost však tehdy zastínilo prodloužení životnosti jaderných elektráren o 14 let. „Naše dodávky energie budou tak co nejefektivnější a nejpřátelštější k přírodě,“ prohlašovala tehdy Merkelová.
Tento postoj se shodoval s jejími dlouhodobými výroky o jaderné energetice. Vždyť už v roce 1994 jako německá ministryně životního prostředí ve vládě svého dlouholetého patrona Helmuta Kohla prohlašovala: „Ve vztahu k problému CO2 je jaderná energie čistá, z hlediska bezpečnosti odpovídající a důležitá pro budoucnost.“ Právě v této funkci se několikrát střetla o energetickou koncepci Německa s tehdejším socialistickým premiérem Dolního Saska Gerhardem Schröderem.
Oponovala i postupnému opuštění jádra, které Schröder už jako kancléř prosadil v roce 2000. Prodloužení životnosti reaktorů tak nebylo překvapivé. Jenže vydrželo jen rok.
Po fukušimské jaderné havárii okamžitě pozastavila sedm reaktorů, další dala zkontrolovat. Stejně si však Němci v březnu v BádenskuWürttembersku poprvé zvolili do čela zeleného protiatomového premiéra. Merkelová o pár měsíců později prosadila úplný odchod od jádra do roku 2022. Podle kritiků si změna vyžádá na 170 miliard eur investic a zdražení elektřiny. Mnohaletý protivník Merkelové Schröder si v jednom rozhovoru neodpustil na adresu kancléřky: „Těší mě, když jsou lidé schopni se poučit.“
Padne-li euro, padne i Angela
Vedle ústupu od jádra Merkelová bojuje o euro. Svou politiku shrnuje často do věty: „Padne-li euro, padne Evropa.“ Zatímco v minulém roce ji média překřtila na „Madam Non“ pro její odpor ke zvyšování záchranných fondů a výkupu dluhopisů krachujících zemí, nyní už na vše kývá. Vnitropolitická cena je vysoká. Podle aktuálního průzkumu agentury TNS Emnid by 37 procent Němců volilo hodnověrnou euroskeptickou stranu. Ta zatím neexistuje, ale do voleb v přespříštím roce nejspíš bude. Například průmyslník Hans-Olaf Henkel, který propaguje rozdělení eurozóny na silný sever a inflační jih, nyní objíždí německá města a plní stadiony se svou euroskeptickou rétorikou. Léta podceňované Merkelové se podařilo v mnohém zásadně změnit Německo. Musí však ještě do dalších voleb v roce 2013 změnit i Němce, aby jí důvěřovali v jejích politických přemetech.
Mark Zuckerberg se dočkal nejvyšší pochvaly. Od Steva Jobse
Na smrtelné posteli mu vzdal hold i technologický vizionář Steve Jobs. „Obdivuju Marka Zuckerberga. Vím o něm jen trochu, ale obdivuju ho, že neprodal svou firmu a místo toho ji buduje,“ říká ve své biografii. Ještě možná větší hold pak zní: „Bavíme se o sociálních sítích v plurálu, ale nevidím tam venku nikoho jiného než Facebook.“ Jobs samozřejmě věděl i o dalších projektech. Existují sítě, kde se dobře šíří novinky (Twitter), kde se seznámíte s kolegy z celého světa (LinkedIn) či kde je dobré začít s kapelou (MySpace). Ale Zuckerbergův teenagerský nápad, který nyní používá 800 milionů lidí po celém světě, ční nad všemi dalšími sítěmi.
Neprodám, neprodám, neprodám
Zuckerberga si diváci po celém světě díky snímku Sociální síť představují spíše jako bezohledného podrazáka, který jde tvrdě za penězi. Realita je však přece jen složitější. Zuckerberg totiž už několikrát odmítl hromadu peněz za své projekty. A to není jen případ Facebooku, který zmiňoval Jobs.
Ještě jako středoškolák stvořil software Synapse, který si dokázal zapamatovat, co uživatel poslouchá za hudbu (nyní známe třeba populární Pandoru). Synapse chtěly od Zuckerberga koupit kolosy jako AOL nebo Microsoft, ale teenager odmítl. O několik let později dokázal odmítat dokonce o mnoho řádů vyšší částky. V roce 2005 neprodal Facebook MTV za 75 milionů dolarů, pak ani Microsoftu, ani Yahoo!.
O poslední nabídce bývalý manažer Facebooku Terry Semel New Yorkeru řekl: „Nikdy jsem nepotkal nikoho v jeho věku – tehdy mu bylo 22, nyní 26 –, kdo by odmítl miliardu dolarů. On jen řekl: Není to o ceně. Je to moje dítě. Chci ho vést, chci, aby rostlo.“ Ve skutečnosti nyní Zuckerberg drží ve společnosti jen čtvrtinu akcií, ale i to mu jako největšímu akcionáři zaručuje hlavní slovo ve firmě s miliardovými ročními výdělky.
Zuckerberg míří na vyhledávače
Facebook pronikl do všech oblastí života. Kvůli zápiskům na Facebooku se propouští ze zaměstnání, na Facebooku se rozchází, Facebook slouží i k rebeliím, hnutím Okupujte Wall Street počínaje a severoafrickými revolucemi konče. Že psaní na síť s tolika dalšími uživateli není jen tak, se aktuálně přesvědčil jeden z obžalovaných po srpnových nepokojích v Británii. Dvaadvacetiletý Philip Scott Burgess jen napsal v té době na svůj profil: „Vzkaz všem – začněme se bouřit a vraťmě Manchester na mapu. Vezměme to od King Street, haha.“ O pár hodin později celá ulice hořela. Nyní jde mladík na tři roky za mříže.
Všudypřítomnost Facebooku je problémem i pro média. Ve francouzské televizi se například nesmí říct slova „Facebook“ či „Twitter“, byť to jsou nyní nejčastější komunikační platformy, kterými se diváci zapojují do vysílání. Vláda Nicolase Sarkozyho totiž v červnu prodloužila platnost dekretu, podle kterého nesmí televize dělat propagaci soukromé firmě. Naopak třeba tuzemská Česká televize dotazy prostřednictvím soukromého Facebooku silně podporuje.
Zuckerberg tak v oboru komunikace dokázal, že jen stačí nabídnout lidem na míru šitou komunikační platformu na internetu a úspěch se dostaví sám. Zuckerberg by ve 27 letech mohl být spokojen a užívat si své nové vily v Palo Altu za sedm milionů dolarů. Raději se však pokouší o další inovace a rozšíření impéria. Všudypřítomnost Facebooku by chtěl rozšířit i na vyhledávače, jako je třeba Google. Vyslal už kolegu Ethana Bearda, aby přemlouval majitele velkých vyhledávačů ke spolupráci s Facebookem.
Budoucnost vyhledávání prý neleží v informacích seřazených podle relevance, ale v sérii doporučení od známých, na jejichž názor dáme. Pokud se tato vize vbrzku naplní, je pravděpodobné, že našimi rádci při vyhledávání budou nejspíš Zuckerbergovi „přátelé“.
