Financial Times: Udržet kurz

Tomislav Nikolić

Tomislav Nikolić Zdroj: ctk

Objevuje se znepokojivý scénář: evropský prezident je smeten voliči naštvanými ekonomickou situací, vítězí kandidát s extremistickými sklony. Když jde navíc o Srbsko, kde duchové nacionalismu dodnes snadno ožívají, je to další důvod k obavám. A je-li novým prezidentem zvolen bývalý spojenec válečných zločinců Slobodana Miloševiće a Vojislava Šešelje, znějí poplašné signály naplno.

Přesto existují jisté opory pro naději, že vítězství Tomislava Nikoliće v prezidentských volbách nestrhne Srbsko mimo současný proevropský kurz. Nikolićova Pokroková strana se rozešla se Šešeljovými radikály v roce 2008 a nabrala umírněně proevropský směr. Hloubka a upřímnost této konverze však dosud neprošla zkouškou a mnozí Srbové na ni hledí s podezřením, Nikolić sám mluví o vstřícnosti vůči Rusku. Nicméně jeho proevropská rétorika ve volební kampani byla celkem přesvědčivá. A voliči na ni slyšeli. Ekonomická témata byla v kampani silnější než nacionalistické ozvěny či téma Kosova.

The Washington Post: Slepý bod NATO

„Vítězství“ NATO v Libyi, napsali američtí představitelé, bylo „modelovou intervencí“ a „učebnicovým momentem“. „První lekcí je, že NATO má unikátní schopnost rychle a efektivně reagovat na mezinárodní krize,“ píše se ve zprávě. Pro co je ale libyjská operace modelem? Zjevně ne pro Sýrii. I když ze zprávy není jasné, proč.

NATO prý reagovalo na „zhoršující se situaci“ – to zní jako Sýrie – „která ohrožovala životy tisíců civilistů“ – sedí – „protestujících proti autoritářskému režimu“ – zcela přesné. Přesto na summitu v Chicagu nevystoupil jediný z vůdců NATO k tématu Sýrie. Generální tajemník vysvětlil, že aliance „nemá v plánu intervenovat“.

Ale proč ne? Co se stalo s „učebnicovým momentem“? Možná si vůdci NATO myslí, že když nebudou o Sýrii mluvit, tamní tragédie nepadne na jejich hlavy. Mají dost práce s plány odchodu z Afghánistánu. Ale prezident Obama i jeho spojenci nemohou syrské téma zatloukat věčně. Čím více Sýrie hoří, tím dutěji znějí výkřiky o „vítězství“ v Libyi.

The Guardian: Úspěch za vysokou cenu

Po devíti letech a více než miliardě liber se Roman Abramovič konečně dočkal, když Didier Drogba proměnil rozhodující penaltu v rozstřelu finále Ligy mistrů. O týden dříve zažil podobné štěstí tým Manchester City, který vyšplhal na vrchol Premier League. I to stálo zhruba miliardu liber během čtyř let.

Kluby vždy utrácely, protože jejich bohatí majitelé prahli po slávě. Ale v Manchester City i v Chelsea se děje něco jiného a mělo by nás to znepokojovat. Manchester City má k dispozici zisky z arabské ropy, ohromné peníze, jaké si nikdo jiný nemůže dovolit. Odhady Abramovičova bohatství se různí, ale rozhodně jej staví do první řady vlastníků evropských klubů.

Klíčové góly, jež City zajistily ligový titul, vstřelili útočníci, kteří stáli více, než činí roční obrat poloviny zbylých klubů v Premier League dohromady. Zdá se, že čím více peněz můžete vydat za hráče, tím více vám přeje štěstí.