Ekonomové Francii neustále předhazují stejné problémy – zejména ztrátu konkurenceschopnosti a neflexibilní trh práce a služeb. Ještě v době přijetí eura přitom byla její pracovní síla levnější než německá, nyní ji v nákladech podstatně převyšuje. A co se týče zavádění reforem penzijního systému, vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a sociálního zabezpečení, zaostala Paříž podle Mezinárodního měnového fondu i za Římem, Madridem, Lisabonem a Aténami.
Dalším problémem jsou podle expertů nadhodnocené ekonomické prognózy. „Agentura považuje očekávání růstu HDP o 0,8 procenta v roce 2013 a dvě procenta v roce 2014 za přespříliš optimistické,“ konstatovala Moody’s, když před nedávnem snížila rating pětašedesátimilionového státu. Dodala, že vzrůstající nezaměstnanost a nová zvyšování daní zřejmě ještě více sníží spotřebu.
Ve své zprávě zároveň podotkla, že výhodou Francie je velká a vysoce diverzifikovaná ekonomika. Na druhé straně právě francouzská velikost a její význam jsou společně s Hollandovou pasivitou pro některé analytiky větší příčinou obav o osud eurozóny než třeba situace ve Španělsku.
The Economist zdůrazňuje, že hodnocení francouzské situace je dost ošemetné. „Existují tam úspěchy volného trhu, ale stejně tak příliš mnoho příkladů nepřiměřené státní kontroly. Zaznamenala hospodářské triumfy, ale také selhání. Panuje tam severní puritánství, ale i jistá jižní laxnost. Tyto kontrasty ji jednoduše umožňují prezentovat jak v negativním, tak pozitivním světle,“ napsal týdeník ve své analýze.
Míní, že zemi každopádně škodí silná antipodnikatelská kultura, kdy 57 procent HDP utratí stát na veřejné výdaje, bohatství a zisky podléhají vysokému daňovému zatížení, vše je silně regulováno a odboráři vyrážejí do ulic při každé zmínce o reformách. Není divu, že malých a středních firem je tam oproti Německu a Británii málo a nové se takřka nezakládají.
Economist ale zároveň připomíná, že kromě páté příčky mezi světovými ekonomikami a šesté pozici na žebříčku exportérů by se na Francii našly i další světlé stránky. Přes neustálé povzdechy o špatné situaci v průmyslu byla v první polovině roku 2012 čtvrtým největším příjemcem přímých zahraničních investic a v žebříčku Global Fortune 500 má aktuálně více společností než Británie a stejně jako Německo. Jejími silnými devizami stále zůstávají luxusní zboží, potraviny, turistika, kosmetika a léčiva. Francie má také proti většině dalších evropských zemí jednu velkou výhodu, díky které není budoucnost sociálního státu tolik ohrožena – poměrně příznivý demografický vývoj.
Přes převládající kritiku prezidenta se navíc objevují i první pochvalné výroky, zejména v souvislosti s nedávno ohlášenými daňovými úlevami pro firmy, které mají být kompenzovány zvýšením DPH.
„Musíte si uvědomit, jak nezvyklé pro francouzskou vládu je podniknout takovýto krok, který přesouvá daňové břemeno z podnikového sektoru na spotřebitele,“ řekl BBC Patrick Artus z investiční banky Natixis.
Lídrovi francouzské pravice Jeanu-Françoisovi Copému se rozpadá vítězství pod rukama
