Die Tageszeitung: Chaos se vrací
V souvislosti se světem financí se slovo páka vynořilo během krize, když banky s minimálním vlastním kapitálem hýřily maximálními objemy mizerných půjček – a přišly na buben. Teď páku objevuje eurozóna, nejdříve u fondu EFSF a nyní také u novějšího ESM.
Šéfové vlád v eurozóně si myslí, že by do něj mohlo přitéci mnohem více peněz, když se zúčastní i soukromí investoři. Tato euforie je zcela nepochopitelná. Páka nebude fungovat. Problémem je, že privátní investoři projeví zájem, jen pokud se bude investice do záchranného deštníku jevit jako zcela bezriziková. To dosud nebyl ten případ. Vyjednávači eurozóny sjezdili celý svět a nenašli jediného investora, který by měl chuť tahat za páku EFSF. Druhý problém je ještě horší: debaty o pákách ničí rovnováhu, již se podařilo najít mezi politikou a ECB.
Šéf ECB oznámil, že banka bude vykupovat dluhopisy krizových zemí, pokud se státy podrobí podmínkám záchranného fondu. Tím byly role celkem vyjasněny – ECB se bude chovat jako centrální banka, zatímco stabilizační mechanismus převezme politickou kontrolu nad úspornými závazky. Co bylo jasné, je nyní opět nejasné.
K čemu je záchranný deštník s pákou, když se ECB bude tak jako tak neomezeně vměšovat? Na finančních trzích se objeví dva státní hráči najednou. S tím se starý chaos opět vrátí.
Wirtschafts Woche: Vítejte v inflačním spolku
Země eurozóny chtějí vybavit záchranný fond ESM obří pákou, v jejímž důsledku by se množství peněz na záchranu zemí mělo zvýšit z 500 miliard eur rovnou na dva biliony.
Návrh připomíná podobnou snahu u staršího eurovalu EFSF. Aby se zvýšila jeho palebná síla, daly mu evropské vlády možnost pojistit část dluhopisů z krizových zemí proti krachu. EFSF měl na sebe prostřednictvím určitého druhu zajištění převzít 20 až 30 procent rizika krachu krizových států. Účelem tohoto nápadu bylo nadchnout soukromé investory pro dluhopisy Itálie, Španělska a spol., a tím jim usnadnit pozici na trzích.
Tato páka však skončila fiaskem. Přesto přicházejí eurolídři s další pákou. Jde o snahu vybavit nový euroval ESM týmiž instrumenty, jaké má EFSF. A politici si hýčkají naději, že díky oznámení ECB o výkupech problémových dluhopisů vzrostla důvěra investorů a s ní i jejich připravenost do těchto papírů investovat, zvláště budou-li přes páku ESM částečně chráněni před rizikem krachu. Zda tento předpoklad bude platit, je ovšem veliká otázka.
Krizové země mohou čerstvě vytištěnými penězi z Frankfurtu zahladit část starých dluhů. Jenže v tom je právě ten problém. Střednědobě povede záplava peněz k vyšší inflaci.
A investoři to vědí. Bude hrozit, že jejich investice ponesou reálně záporný úrok. Bylo by proto zvláštní, kdyby se, páka nepáka, do nákupu jihoevropských dluhopisů nějak zvlášť hrnuli. Z ECB se tak snadno může stát ve vztahu k jižním dluhopisům kupec poslední instance a deformace měnové unie na inflační spolek bude dokonána. Ani páka ESM tomu nebude moci zabránit.
